Libertin

Čtvrtý verš první sloky čtenáři okamžitě řekne, o čem ta báseň je a jakou má kulturu. Není třeba dál číst.

Vzhlíží na nástroj nad/pěnovým zrakem svým. Bavena výtečně,údem tím svraštělým.

Každá nedokončená práce se může jevit jako troska, dokud není hotová..

Díky Safiáne!

Vtip bývá obvykle spojem se způsobem vyprávění. Tady  poslední verš  třetí strofy nejen délkou , ale i nejapným nerytmickým rýmem (trochej z pěny s daktylem svěšený) báseň dokonale rozboří. Z trosek se těžko vstává. Škoda. ze začátku to vypadalo nadějně.

Na de Sadeho čtenáře jsi dost úzkoprsý. Možná příliš lpím na té pěně a pak, když se snažím vyjít vstříc čtenáři jsem jenom nechutný.. Každopádně pointa ti asi pořád zůstává skryta.?

Těžko tu před vámi skryju vedlejší úmysl obětovat daktyly vtipu. Kromě nepodstatných úprav tohle: Vzhlíží na nástroj můj/stovkou ok z pěny/Čumí zle, výsměšně/na nažloutlé hleny.

Z bohapusté grotesky je rázem horor nebohého dekadenta. Nový název Des esseintes..?

Už to tu zaznělo. Mezi nenucenými a dobrými rýmy se v průběhu básně objevily zvláštní obrazy a už to tolik neplinulo. Na bohapustou kravinu dobrý. :-)

chucvalce s krví

měl bys víc pít

na URO jít

a na infekční

Báseň začíná skvěle, i druhá sloka jde, pak se nějak láme - ve třetí slove mi přijde poslední verš sice pěkný daktyl, ale příliš přetažený, najednou 12 slabik z něj udělá příliš utahaný útvar. Jestli se nevzdat aspon jednoho parametru penisu.

Vtip to má až do konce. To bezpochyby.