Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

COPAK

15. 02. 2021
2
2
139
Autor
Rendlík 1

Spadl jaký si apel.
Něco z něj kape.
Možná jeho kýčovitost.
Zavrtaná do nemohoucnosti.
Je patrný i z vesmíru.
Má uprostřed ničeho díru.

Usnu spánkem spravedlivým-
Probudím se chtivý, rozechvělý.
Další den, nové citové vydírání.
Dejte my ještě sladkého spaní.
Třeba čtvrt deka, rozlit odevzdaný.

Kola osudu točí se dál.
Držím se nespadnu snad.
Únik z toho podsvětí, nesvědčí.
Vstávám bdím sním, odevzdám
své tělo. Dopadl jsem už nic
necítím. Jsem kostka ledu,
rozpustím se v tajnou kapalinu.

Otočím se a za mnou už nic není.
Nic tu nezní, jenom to mé chtění.
Prozřel jsem už, padám v nicoty.
Viď že neumřu, jenom spánek mě
pohltí. Budu spát a třeba se i tomu
smát. Nenechte mě chcípat jenom
tak. Zdechlina opuštěna na pouští.
Kosti ohlodané tajemností, hle zřím.


2 názory

Incognit
16. 02. 2021
Dát tip

Osobní sebenáhled, snad v tom správně cítím i jistý sebenadhled. Já dám teda i tip.


Dagmaram
15. 02. 2021
Dát tip

Nuž, copak zříš ;-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru