Profesor Klitoris

Prof. MUDr. Ervín Šoustal, CSc, vedl přednášky sexuologie na lékařské fakultě nejmenované Karlovy univerzity už dvacet let. Přezdívku Profesor Klitoris měl mezi studenty odnepaměti, což je ovšem dost nepřesný termín, jelikož studenti si většinou nepamatují ani to, co dělali minulý víkend. Navíc bylo pikantní, že Ervín byl latentní homosexuál a klitoris zřejmě naživo nikdy neviděl, možná tak ve skriptech, ale to se nepočítá. Pan profesor samozřejmě o své přezdívce věděl a taktéž mu bylo záhadou, proč mu studenti říkají právě tak.

Ervín byl přesně ten typ člověka, kterému se lidově říká Chytrísek. Moc rád poslouchal sám sebe a myslel si, že je neskutečně vtipný, jak už si to o sobě vzdělanci často chybně myslí. Jenomže skutečný vtip vyvěrá z bezprostřednosti a uvolněného nadhledu, čehož vzdělanci nikdy nejsou schopni, jelikož si myslí, že by tím ztratili část své důstojnosti. Proto jsou veškeré jejich pokusy o vtip takové nějaké kostrbaté. I z toho důvodu, co se týče humoru, profesoři se studenty vždy prohrají.

„Studenti, neotvírejte ty okna, táhne mi na padesát,“ pokoušel se jako obvykle vtipkovat na začátku každé přednášky. Nikdo se nesmál, což bylo způsobeno tím, že tento omšelý fór od něj slyšeli už nejméně stokrát.

„Pane profesore, projdeme si dneska nějaké ty nejožehavější úchylky?“ zeptal se ho obvykle nějaký student. Ani teď se nikdo nezasmál, protože i tato otázka padala poměrně často.

„Samozřejmě,“ opáčil jako obvykle Ervín. „Tohle téma nikdy neomrzí, co?“ chvíli počkal na smích, ale ten se nedostavil. „Takže minule jsme probírali fetišizmus, exhibicionizmus a voyerství, takže dnes se vrhneme na zoofilii a nekrofilii.“

„Moje holka se jmenuje Sojková, je to zoofilie?“ vykřikl jeden student.

„Není,“ pozvedl prst profesor. „Ale jestli mě nepřestanete přerušovat, bude to z její strany brzy nekrofilie,“ dodal a vítězoslavně se rozhlédl kolem. Chvíli bylo ticho, přerušené po nějaké době dalším tichem.

„Hahaha,“ ironicky to nakonec zabučelo z druhé strany posluchárny, čímž byly prolomeny ledy.

„Tak dobře, přejdeme tedy ke konkrétním specifikacím,“ nasadil si pan profesor brýle. „Mám tady připravenu prezentaci a obrázky.“

„Bude tam alespoň jeden klitoris?“ přerušil ticho výkřik z davu.

„Žádný klitoris tam nebude,“ zabručel pan profesor. „Mám tady pouze diagramy a seriózní latinská názvosloví. Kdo čeká nějaké chlívárny, bude jako vždy zklamán.“

„Já myslím, že minimálně jeden klitoris tady bude,“ ozvalo se ze zadních řad posluchárny. A v tu chvíli zazněl posluchárnou poprvé upřímný smích, potvrzující, že studenti to zase jako vždy vyhráli.