Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Úzko je...

25. 02. 2021
2
1
170

Svěrací kazajka srdce mé svírá,
v očích se sbírají perličky vlahé,
vyschlá mám ústa ta nemohou dále.
Myšlenky spálil mráz. Bázlivá víra
drží mě nad temnou mrazivou dírou,
že někde hluboko lvice se krčí,
na rány odpoví nezměrnou silou,
drápy má silné a srdce snad dračí.

Tak řekni, kde jsi, kam ukrýváš se zas,
proč jiní mají dost a já po celý čas
čekám, až kousíček objevím tam, kde
srdce mé buší a bije statečně.
Odkud mám odvaze pomník vysekat,
nemaje nástroje ni neznaje jak.
Jen křehký porcelán, snadno se tříští,
marná je útěcha na šanci příští.


1 názor

Tohle je mi moc blizke jak obsahem, tak treba zmenami  rytmu versu. Trosicku mi prijde plynulejsi prohozeni dvou poslednich versu v prvni casti. Bylo by tam pak o zmenu mene... To je ale ciste muj subjektivni pocit a vzhledem k tomu, jak sam nerad menim rytmiku jiz napsaneho, nepisi to jako vyzvu k tomu to nutne delat. Jen jsem popsal pocit, kdy mi to zni pak pro me ucho (ano, ctu si veci, co se mi libi bezne i nahlas...). V zadnem pripade to ale neni mysleno jako kriticka vytka. Basen se mi opravdu moc, moc, moc libi. Dekuji za moznost cist ty radky. ;) Savage Flame

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru