U Zambezi vanu nemají
Joe z LA se Afrikou dopotloukal
a někdy až nevěřícně koukal.
Domorodec mu řekl: "Přece,
jasný je, proč se myjeme v řece. "
Netušeně dobrá rada
Nesmělý kamarád ptal se mě jednou,jak oslovit ženu a svést ji k hříchu. Řek jsem mu na to: "No podívej Jendo,hlavně se neboj, že budeš hned k smíchu. ""Pobavit může Ti vlastně i pomoct,stejně tak šokovat, někdy ledy prolomí. Hlavně si nezoufej, neventiluj bezmoc,to co jí řekneš může být klidně pitomý.
Reminiscence na Neználkovo rýmování
Neználek - Slunce - žbluňce.
Všeználek - Slunce, v tůňce, honilo sumce.
Já romantický -
Zářivé slunce,
Přístav v láhvi, aneb ranní kocovina
Proplouvám ulicí hnán příbojem prázdna.
Omšelá bárka s jediným zemdlelým lodníkem na palubě.
Stále dokola skoro ztroskotávám,
na záludných útesech zlámaných obrubníků.
Strašně moc dlouho po zmoudření
Chtěl bych Tě zas polykat horkými dlaněmi. V šeru staré stodoly se zas dotknout nebe. Na laviččce před hřbitovní zdí Tě zase objímata posmívat se pohrdlivě káravým pohledům postarších tetek. Zas bys mě cuchala a já naoko zuřil.
Zase nemůžu spát
Je vedro a krev tepe ve spáncích. Zoufale bdělý bojuju s lepkavou tmou. Jak rád bych zase snil o červáncích,nebo o tom, že putuji za chimérou. Štve mě, že nespím a že nejde snít.
Růžová agonie
Měl prostě trnitý život,
Za ženu pichlavou Růže-nu
a na růžích ustláno.
Větrné mlýny
Ach, má líbezná a tajemná Dulcineo. Vzhůru do boje proti gigantů přesile. Mnoha ostřími hrozí mi strašlivá Kálí,vášeň je mi mou kůží z Nemejské bestie. Ať Pyrrhem mě zvou a Damoklem straší,touhu Ikarů vzlétnout, tu nedám si vzít.
Ještě jedna o Popelce
Popelka hlavu znaveně sklání,
za okny třičtvrtě na svítání.
Hrách přebírá, předtím pro macechu předla.
Pomoc nemá, holoubky z hladu si snědla.
Co nám Jirásek zamlčel...
Prý plno tu najde se mléka i strdí,však praotce Čecha to tady dost prudí. Zas země kde možná tak ňákej pes chcíp,zase žádný moře a místo Alp - Říp. Jeho češi se radují jako malá děcka. Našli tu domov, to je přece pecka.
RAP against odds
My insane answer machine wants to talk to me. Crazy world I think is my destiny. Every morning when feeling upside down,I'm talking the way like I'm loosing my mind. What I have to do, what I have to say,what's gonna happen now.
Nebyla to sebevražda
Dopadlo tělo na střechu hospody,
však pravý důvod se sešlý dav nedoví.
Na tůře horské, blátivo, deštivo.
Už ho to štvalo.
Užíval slastí života
Napil se z potoka,
prohlédl si LEO,
obrátil se na znak
a chvíli se laskal…
Jak jsem shazoval kila
Jak jsem shazoval kila
Rozhod jsem se shodit nějaká kila.
Leč moje vůle dost slabá byla.
Vzepjal jsem se a sobě zavelel.
Nový rok
Nový rok
Zas je tu další nový rok.
Obracím stránku v kalendáři.
Jestlipak začnu mít kliku teď hned,
Pokřivené zrcadlo
Dívám se a jako bych to snad ani nebyl já.
A možná vážně nejsem.
Nebojím se zvuků noci.
Trochu mě ale děsí výkřiky bez příčiny.
Nechám to koňovi, ten má větší hlavu...
Ublížila jsi mi. A já se jen tak dal.
Mám se ale vážně zlobit, že já Tobě ne víc.
Obelhala jsi mě.
Hej já...
"Hej Ty. "
"Totiž vlastně hej já. "
Ozvalo se od zrcadla a já se překvapeně obrátil.
"Prosím.
Křičet prázdno
Znáte také ten pocit prázdnoty.
Toho "ničeho", co vás stejně dusí a nutí Vás něco říct.
Něco i když vlastně ani není co.
Snad bylo, snad bude, ale teď prostě není.
A pak že měli příliš malé mozky...
"Víte, já bych si dovolil nesouhlasit a vaše poznámka se mi zdá nemístně osobní. ", podotkl podrážděně Triceratops. "Vím o sobě, že jsem sice něco zhubnul, ale vzhledem k faktu, jak mohutný stále jsem, si skutečně nemyslím, že bych byl až tak neodolatelný, jak mi tu tvrdíte a vaše poznámka vážně nese až známky obscénosti. "
"Echm.
Malý princ
"Tak když jsem teď tvoje, tak jsem Ti vybrala čím mě budeš chtít dnes překvapit a teď ještě návod, jak mě máš naučit být překvapená. ", řekla liška a vyndala poznámky založené v katalogu liščích diamantových obojků.
"Ach jo, že já si musel ochočit zrovna zvíře, co je chytřejší než já. ", povzdechl si Malý princ a odevzdaně poslouchal liščin manuál, zatímco neochotně vytahoval kreditku.
Kino
Dnes jsem měl náladu podívat se na nějakou akční scénu.
Jenže do kina jsem byl liný dojít.
Chvilku jsem přemýšlel,
pak jsem sundal stopku z křižovatky u náměstí,
Svlékám vzpomínky
Svlékám své vzpomínky.
To z Tebe, abych Tě už neměl rád.
Minulé radosti, společné touhy i bolesti.
To vše mažu gumou nuceného zapomnění.
Amnézie
Mám pocit, že ve vzpomínkách zní záchvěvy tvých řas jako práskání biče. Snad pro tu dusnou tmu, co v sobě mám. Nebo jen pro stále znějící ozvěnu v mé prázdné hlavě. Plná Tebe a stejně vlastně ničeho.
Nestydím se
Toužil napsat veledílo,
inspirace chybí.
Není lehké přiznat sobě,
že ni talent nemá.
Kouřová princezna
Odlepila oschlé rety
od pohaslé cigarety.
Nevýrazná, nevelká,
skromná holka,
Jen tak zařvat
Chce se mi řvát na lesy:
"Lásko, lásko, kdeže jsi. "
Prázdná složka "došlá pošta".
Na co jsi to vlastně pošla.
Asi si dám inzerát...
Já se toužím oženit.
To je teda lidi síla.
Teď, jak najít osobu,
která by mě odradila.
Nezbedná Nova
Nezbedná Nova
Mé mračno z hvězdných par,
moje spirálo mléčná,
daruj mi sluncí pár.
Prosím...
Prosím.
Ležím tu sám a myslím na Tebe, lásko. Ještě cítím tvou vůni a v uších mi zní ozvěna Tvých slov a vzdechů. Rukou přejíždím důlek, který mi tu po Tobě zůstal…
Bože, jak strašně mi chybí, napadá mě a v duchu si spílám, že jsem takový slaboch.
Nevzdávej se!
Nevzdávej se.
Na tváři stín a na duši chmury,
smutek stále ne a ne odejít.
Bojíš se uvěřit ve světlo shůry,
Třetí dějství
Třetí dějství
Stezka vášně z našich šatů,
jako líně svlečená hadí kůže,
pouliční lampa nestoudně nahlížející přes záclonu.
Déšť a zrádný Měsíc
Déšť a zrádný Měsíc
Kap, kap, kap… To déšť bubnuje na tamburíny parapetů. Slzy světa stékají po skle. Usmívám se a myslím na Tebe.
Zase mi se smíchem cucháš vlasy a mé vztekání zaháníš polibkem.
Někdy se ozvu
Někdy se ozvu
Před časem jsi mi napsala: „Někdy se ozvu“ a já se těšil, že to někdy bude za den, týden, měsíc…
Každý den zběsilý úprk ke schránce a tam jen účty a upomínky. Nadával jsem si za netrpělivost, vždyť jsem přece věděl, že Ty bys mi nelhala, jen prostě nemáš kdy. Zvláštní hra, kterou jsem hrál sám se sebou. Se zavřenýma očima jsem v duchu tisíckrát otvíral schránku a tam byl vzkaz od Tebe: „Přijeď, lásko, čekám na Tebe.
Touha
Touha
Chci být příboj, co dopadá na útesy. Chci být větrem, co hvízdá skalami. Chci být sluncem, co zahání noční běsy,
Jen touha, ta jediná zbyla mi. Slyšet tak Tvůj hlas a ne jenom ticho.
Jen pár slov
Jen pár slov
Jen pár slov a přece tolik v nich bývá,
nadějná „ano“ i bolestná „ne“.
Jak přízrak je láska a přesto tak živá.
Motýlí křídla
Motýlí křídla
Motýlí křídla,
osušte slzy,
zažeňte smutek a zaduste pláč.
Válka
Válka
V trávě se válí pokroucená polnice.
Zmítáš se a blouzníš v prachu silnice
o tom co jsi stihnul a co jsi stihnout chtěl.
Look back for a moment/ Podívej se zpátky (Ohlédni se)
Look back for a moment
Look back for a moment and maybe you will see a light
There’s more than empty phrases, there’s more than just foolish fights
Not only disappointment was the reason why you’ve gone
Ptáš se
Ptáš se
Ptáš se mě proč a já netuším, Zkouším Tě odradit smíchem. Zlobíš se, že se Ti bráním A odpověď nechci Ti dát. Ptáš se dál, zuřivá z lítosti, Bojuješ s nastalým tichem. Já ale opravdu nevím proč.
Nevím
Nevím
Nevím je slovo, jež každičkou chvíli mě přepadá a nechce opustit. S každým dalším „nevím“ mé zoufalství sílí, nejistotu nechtě dopustit. Možná jsem génius, možná jen blázen, možná jen nevím… A je to tu zas. Zuřivý touhou se vracím zpět na zem.
Půl třetí
Půl třetí
Je půl třetí ráno a já už zase nespím.
Nevím, jestli si to jen namlouvám, ale mám pocit, že vlastně nemůžu, nesmím spát. Skoro s jistotou cítím ten fakt, že se něco musí stát, ale vlastně nevím co a ani proč právě teď a zrovna mě…
Sen, co se mi ještě před chvílí zdál, je pro mě hádankou a přece si jasně vybavuji, jak jsem se z něj nechtěl probudit. O čem se mi asi zdálo.
Dárek
DárekChci Ti dát dárek A nevím jak zabalit Smích, radost, naději, štěstí a cit. Chci Ti dát dárek A sám sobě nadávám, Že nevím jak ti ho předat. Chci Ti něco darovat, S prázdnýma rukama A přece dát všechno, co kdy budu mít. Snad přišel bych na to jak, Kdybys mě nechala.
Drzý ďábel
Drzý ďábel
Včera jsem zase něco provedl. Už mě nebavilo psát po papírech, zdech a duších lidí a tak jsem si vzal tužku a napsal jsem na nebe: " Já jsem ten nejlepší, váš drzý ďábel. " Už za okamžik se strhla mela. Auta troubila, lidé do sebe vráželi a všechny bolelo za krkem.
Ty, Ty, Ty, Ty, Ty…
Ty, Ty, Ty, Ty, Ty…
Sedím tu a říkám si stále dokola to slůvko – Ty, Ty, Ty, Ty, Ty… Není slyšet zpěv ptáků. Noc svým černým pláštěm přikryla zem A tma střeží její tajemství. Jsem smutný a sám. Kdo, kromě mne za to může.
Stříbrná kočka
Stříbrná kočka
Ve tmě se blýskla jiskřivá očka A já nevěděl, na co vlastně myslím. Ladně se protáhla stříbrná kočka A olízla se a zůstala stát. Jsem sice divoch, ale ty dvě jiskry v očích Zmrazily všechny mé dravčí smysly.
I za úsměv a skryté plamínky vášní, Je docela možné začít mít rád.
Úpis
Úpis
Měl jsem divný sen. Zdálo se mi, že jsem upsal duši ďáblu. Snad jsem se nepodepsal pravým jménem, jinak vážně nevím, jak z toho ven, napadá mě a pak najednou jen šílená ostrá bolest ve spáncích. To je tedy probuzení.
První...
První…
První je krůček a první je slovo,
první a zároveň poslední. Poslední sbohem a první vítej… Někdy se ptám a někdy zase ne,
odpovědi známé i neznámé se perou s nevyřčenými otázkami. Kdo by chtěl opravdu vědět, když první „je“ vlastně už není… Kde začínají a kde končí nebe a sny. Proč „proč“ jsou vždy poslední a
Já se chci smát
Já se chci smátJá se chci smát. A co bude zítra. To je mi vlastně úplně fuk. Já se chci smát.
Mám rád západ slunce
Mám rád západ slunce
Mám rád západ slunce a on má rád mne. Dívá se na mě, svýma zarudlýma očima. Mám rád západ slunce a on má rád mne.
Čas kdy něco končí a něco zase začíná.
Slečna noc
Slečna Noc
Přichází v závoji ze snů a přání,
Královna stínů posedlá tmou. Jen naoko dělám, že se jí bráním, Vždyť dávno toužím, ať je i mou. Hladí mne po tváři hebounkým stínem, Šimrá něžným vánkem po víčkách… Rozechvívá mě každičkým slovem, Když vypráví příběhy při svíčkách… Příběhy o lásce, touze a vášni A ve všech smím najednou taky hrát. Má tajemná kráska je jiná, je zvláštní… Snad i pro tu jinakost ji mám tak rád.
Já se Ti vrátím
Já se Ti vrátím Proč pláčeš, lásko. Vždyť se Ti vrátím, Vždyť už jsem zpátky, i když jsem pryč. Taky mi scházíš, Neboj se milá,Jen Ty máš od mého srdce klíč… Co je Ti, lásko. Snad smutek Tě zebe, Brání Ti v noci klidně spát….
Hřích
Hřích Mizíš mi, lásko, a já nevím proč. Proč se mnou najednou bojíš se snít. Můj život je zmatený kolotoč A já nevím, jak ho zastavit. Zase jsme divoce podlehli hříchu
A dýchali zrychleně na kraji tmy.
Zmoudření
Zmoudření
Zbyl mi tu po Tobě jen modrý dým, Pár zmatených vzpomínek a ozvěna vášně… Jestlipak Tě ještě uvidím, Když jsi zas zmizela, tak tajemně, zvláštně. Ne nejsem zoufalý, jen bych chtěl víc A možná Tě probudit a přitisknout blíž. Možná Tě překvapím smělými plány,
Možná že Ty o nich ale už víš. Kolikrát jsem vlastně odešel já.
Noční motýl
Noční motýl
Jsem noční motýl, prý tajemný tvor, Jenž v úplňku tančí a značí hřích. Jsem noční motýl, hra kouzel a čar. Chci odnášet smutek a přinášet smích. Je lží, že do ohně omylů jen poťouchle přilévám olej a líh.
Šel bych pro Tě...
Šel bych pro Tě…
Já šel bych pro Tě světa kraj. Ve sněhu, bouři, větru…Já šel bych pro Tě světa kraj…
… kdyby měřil půl metru.
Sny
Sny
Mám na tváři lehký úsměv a v duši….
V té už zas slunce, zářící a hřejivé. Strom života vyhnal první poupata. Mé jaro je tady a tvá zima pryč i s poslední závějí.
Slzy světa
Slzy světa
Obloha pláče a já pláču s ní.
Ona snad smutkem, já pláču radostí. Obloha pláče a já pláču s ní. Ne už nad svými skutky, či jejich marností.
Vločky
Vločky
Vločky prý nosí tajná přání, Každá sto tisíc a jeden sen. Chladí a hojí ty nejtěžší rány. V něžnou noc změní i nejhorší den. Buď mojí touhou.
Podtrženo, sečteno
Podtrženo, sečteno
Jedna, dva, tři, čtyři, pět. Krkavci dnes mají sletnad mrtvolou básníka. V dálce sova zavzlyká. Jedna, dva, tři, čtyři, pět.
Vše co Ti přeji...
Vše, co Ti přeji…
Vracím se v mysli nazpět časem… Zpátky, až k momentu, kdy jsem Tě poprvé zahlédl a všiml si, že nestraníš konvencím. Je zvláštní, že si pamatuji i pramínek vlasů, který tak nepoddajně a svobodně unikal tvé sponce… Otočil jsem se a přikázal si nedívat se a šel jsem svou cestou dál.
Co jsem Ti asi tehdy přál. Jen bůh ví a možná ani ten ne.
Vánoční noc
Vánoční noc
Lehounký dotek motýlích křídel, Láska ve světle svíček na prahu noci. Dar v podobě splynutí na sladkou věčnost, Vábivá vůně a tajemný pocit… Omamná bouře horkého klidu, To o čem víme i to co ještě není. Ta chvíle je navždy a navždy je mžikem, nekonečně sladké omámení. Tichounká ozvěna tesklivé písně, A plnými doušky hltáme něhu.
Jsi můj západ slunce
Jsi můj západ slunce
Dívám se na západ slunce a obdivuji tu nádheru, kolem které jsem tolikrát jen tak bez povšimnutí prošel a ani jínezaznamenal.
Mraky jsou potrhané adírami v nich proráží paprsky, které se ještě nestačily skrýt za obzor. Vítr si pohrává s trávou, krvavě rudou a vlnícíse, jako nějaký zvláštní oceán. Slyším zpěv ptáků a jen si tak zkoušímpředstavit z těch trylků a tónů, co vlastně všichni ti opeřenci říkají o té kráse, která mi bere dech.
Král vod
Král vod
Chvílemi zurčí v potůčcích, jež po skalách se spouštía už za okamžik skrytý v houští,tlumí svůj věkem daný smích. Z cesty si odvalí kámen, od pramene k vodopádu…Diví se svému spádu, páru roztřesených ramen. Ten stříbrný, zlatý, duhový had dál líně se vine po poušti. Svá tajemství střeží a nepouští.
Přiškrcená pravda
Přiškrcená Pravda
Chytil jsem Pravdu a stejně se mi smála, že jí nemám. Smála se až mě to rozzuřilo k nepříčetnosti. Křičel jsem na ni, ať toho nechá, ale nechtěla mlčet. Smála se dál, až jí tekly slzy.
Londýn
Londýn
Vítr čistí větve stromů a hvízdá si svou ponurou píseň. Chodím a nevnímám nikoho a nic, kromě té šedé i barevné nádhery. Hrdý Albion mi dává poznat své kouzlo v oparu mlh a dešťů a já, ač se trochu divím, si nestýskám po domově. Jsem tu sám a silnější, než kdy dřív.
Divoká kočka
Divoká kočka
Dnes jsem ji uviděl.
Byla tak zvláštní,
Smála se zvonivým smíchem.
Probuzení v ráji (pseudohaiku)
Motýl si sednul,houpe se na poupěti. Snad jenom usnul.
Třepotají se -tisíce bílých lístků,z květů třešně.
Nezbedný vítr,v sakurové aleji,budí motýly.
Grétka
Vlasy barvy slunce, smaragdy v očích a slova plná něhy a dobroty, tak si jí budu už navždy pamatovat. Dávná láska a přítel, se kterým jsem se nestihl rozloučit. Nikdy neodešla, aniž by mi řekla, že mě má ráda a já nikdy nepředstíral, že bych to cítil jinak.
Je stále se mnou a mám ji rád, i když už ji nemohu pohladit, obejmout.
The Last Letter to G Finished
You came before I even thought of youYou stayed even though I said so many hurtful and useless words. You always knew when I was feeling lost or uplifted. What special charm did you have that you could bear my stress so easily and as if nothing had happened.
I miss you so desperately every day.