Monarcha píše gosudarovi

„Zavolejte Ovčáka, ať si nabrousí brk, budu diktovat,“ přikazuje monarcha dveřníkovi na hradě. 

„K službám, pane nejvyšší,“ hlásí se písař. 

„Piš! Veleuctívaný a milovaný gosudare, poníženě si vás dovoluji vyrušit z vladařských povinností, kterými své poddanné ochraňujete před nebezpečím moru šířícího se od východu,“ 

„Máš? Ne abys na pergamenu udělal kaňku!“ 

„Piš, My, monarcha z vůle lidu v malém království se uchylujeme pod vaši laskavou ruku ochranou, kterou vám, vaše blahorodí, z celého srdce upřímně líbám.  Svůj hrdý lid, který nenecháte urážet zlovolnými západními živly, dokážete čelit uvaleným sankcím, nenecháváte se vmanipulovat do role utlačovaného, poníženého služebníka.“ 

„Skřípe ti brk, víš, jak mi to trhá uši!“

„Diktuji.  Delegáti z Glavnoje razvedyvatělnoje upravlenije, do závorky (GRU), máš? S nimiž jsem ve styku, mě ujistili, že se na vás, udatný careviči mám obrátit. Dobře vím, že v této pro nás oba temné době, že přemýšlíte, jak řešit bolestná traumata způsobená nám rudým drakem na východě, tak stejně rozmohlá a nebezpečná nákaza svírá naší malou monarchii, a že jedině vy, slovutný vládče, nám od ní můžete odpomoci.“ 

„V úctě váš oddaný služebník a tak dále… Ukaž, ať to podepíšu, zatím ohřej vosk na pečeť.“

GOSUDAR MONARCHOVI

Třetí den se světem nese zpráva, že gosudar posílá 5000 dávek Spurníků.