Arnold Maskuliňič Kňukin

Arnold Maskuliňič Kňukin dostal své první křestní jméno podle slavného herce, jehož jistě nemusím blíže specifikovat a to druhé podle obecné představy jeho maminky, co je na mužích (kromě penisu) důležité. Hlavně aby byl můj syn svalovec, přála si Jekatěrina, když mu dávala obě jména. Potom se zamyslela a přání rozšířila. Nejen pouhý svalovec, celkem vzato by nezaškodilo, kdyby byl kromě toho i geniální herec. Tuhle kombinaci si přeje devadesát procent maminek v Holywoodu.

Maminka malého Arnolda, Jekatěrina Kňukina, byla filmová fanynka. Ale ne jen tak obyčejná filmová fanynka, která obdivuje herce a občas jim zdarma poskytne v šatně felaci, nýbrž skutečná Fanynka s velkým F, která je touží ulovit, vdát se za ně a nakonec je připravit o veškerý majetek. A přesně tohle se mamince malého Arnolda povedlo. Podle vlastních slov tvrdě pracovala celé roky (při pozdějším vyšetřování se zjistilo, že šlo o dvě a půl hodiny), v baru na Sunset bulváru v Los Angeles jako barmanka. Jelikož byla přistěhovalkyní z Běloruska, musela si častokrát přivydělávat i podřadnou prací, jako byl například soukromý striptýz pro zákazníky v barovém akváriu s makrelami. To jí ovšem bohatě stačilo.

Biologickým otcem malého Arnolda byl Ivan Ivanovič Kňukin, kterého Jekatěrina opustila z důvodu jeho ubohého abstinenství. Všichni její filmoví hrdinové od rána nasávali a potom zachraňovali svět, jenom ten její ňouma nepil a pracoval na poště. I proto chtěla, aby se její potomek nejmenoval Ivan Ivanovič a vyrost z něj pořádný chlap a akční hrdina. Nakonec začala nenávidět svou zemi, kde je každý už od narození odsouzen k bělorusáctví a odstěhovala se do Los Angeles, aby si splnila své, v Bělorusku zcela nereálné sny. K tomu ale potřebovala sbalit někoho z filmového průmyslu, tak vlivného, aby toho jejího nekňubu trošku popostrčil.

Nejprve se zaměřila na herce, a jelikož to byla blonďatá slovanská kočka, podařilo se jí už první den mít poměr s šesti béčkovými herci, dvěma opilými komparzisty a jedním zfetovaným kameramanem. Po nějaké době jí však došlo, že tudy cesta na filmové plátno nevede a začala svádět režiséry. Bylo to snadné, jen ve vnitřním LA žije zhruba padesát tisíc zkrachovalých filmových režisérů, z nichž je nejméně polovina debilní a ta druhá senilní. Nakonec ulovila na svůj striptýz jednoho osmdesátiletého bývalého režiséra černobílých hororů (který byl obojím) a namluvila mu, že Arnold je jeho nemanželský syn.

Její syn Arnold Maskuliňič Kňukin mezitím rostl jako z vody, ale příliš necvičil, což maminku trápilo. Už v jeho pubertě mu sehnala přes senilního manžela dvě role, ale režiséři ho po spatření vždy odmítli. „Nemůžu mu dát hlavní roli,“ oznámil Jekatěrině jeden vlivný režisér, nejlepší kamarád jejího manžela. „Vždyť před kamerou vypadá jako lachtan křížený s pojišťovákem,“ nebral si servítky. „Má sotva metr padesát a rachitickou postavu.“ Po okamžitém spontánním sexu na koberci v jeho kanceláři sice změnil názor, ale víc než dvouminutový štěk v druhořadém hororu z toho nebyl. Další nabídky pak už nikdy nepřišly.

Nakonec musela Jekatěrina zkousnout tvrdou pravdu, že z jejího syna akční hrdina nebude. Pak ji osvítila spásná myšlenka. I když její syn vypadá jako nekňuba, je hloupý, líný a nemá žádný talent, pořád ještě může dělat producenta. Na tuto práci nepotřebujete nic jiného, než umět fetovat s těmi správnými lidmi a ve vhodném okamžiku po čtvrté lajně koksu vykřiknout, že máte námět na průlomový film. Zfetovaní pracháči z Beverly Hills ihned vytáhnou portmonky. Všechno ostatní za vás zvládnou jiní, příběh vymyslí scénárista, režisér to odřídí, herci vše sehrají, kameraman natočí, osvětlovač nasvítí, technik a zvukař sestříhají a divák se pak nestačí divit. No a jestli jste to četli pozorně, pak už jistě víte, kde je vaše místo. Staňte se producenty cizích životů, k tomu nepotřebujete žádný talent ani schopnosti, jen říkejte, co je třeba dělat a on už to někdo udělá.