Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePivo a pečený čaj
Autor
Akim
Ztracen ve hvězdách
hledím ti do očí,
strachem je mhouříš
a to trápí mě i tebe,
u hospodského stolu
bojíme se jeden druhého,
venku mrzne, až praští,
kořalka nás snad zahřeje,
nebo něčí zábavná historka,
podívej, začíná sněžit,
první bělostné vločky
ladně dopadají na chodník,
oba si mlčky vzpomeneme
na svá dětská léta,
sněží, teď už docela hustě,
jako tenkrát před lety,
když jsme byli malí caparti,
to jsme se ještě ničeho nebáli.
6 názorů
...bojíme se jeden druhého. To je pekelně přiléhavá věta
Hmm, a mnohdy se bojíme i sami sebe
Nebojím se dát Tip
Tak samozřejmě, člověk si dětství idealizuje, ale tenkrát jsem se cítil fakt dobře. Dnes bych se vlastně také asi cítil fajn, nebýt Covídku. :-)
Tos měl dobrý... Anebo užs toho hodně zapomněl :) :) :) Přeju ti to, ať platí a) nebo b) :)
Děkujo, i já přeji jen samé příjemné zážitky. :-)
No já nevím, já jsem měl jako dítko takový pocit bezstarostnosti. :-)
Moc pěkné. Přeju den beze strachu beze smutku plnej zábavnejch historek. Tip a.
PeS: Já myslím, že jako caparti jsme se nebáli o nic míň... A přežili jsme...