Michail Jurjevič Lermontov: A smutno a teskno, 1840

Lami,

Lermontov byl jazykově mimořádně nadaný. Mluvil plynně francouzsky, německy, anglicky a rusky. Tu ruštinu zdůrazňuji proto, že ruská šlechta na přelomu osmnáctého a devatenáctého století mluvila francouzsky a někteří šlechtici ani rusky moc neuměli.(Třeba u nás zase česká šlechta v šestnáctém století mluvila hlavně španělsky a německy a čeština jí taky moc nešla....Bylo to ale případ od případu.) Anglicky se Michail učil zejména proto, že z otcovy strany vlastně patřil k anglické šlechtě, ale taky proto, že chtěl číst lorda Byrona v originále. Ostatně jako náš Karel Hynek Mácha, který mluvil německy, česky, anglicky a polsky, část básní napsal německy a tajně sám sebe překládal do němčiny.  

Prosecký,

zrovna tahle básnička pro děti moc není. Je to báseň v podstatě dekadentní a dost depresivní. 

Lermontov ale psal i básně pro děti, hlavně ukolébavky. Byly to ale dost divné ukolébavky. Strašil v nich ruské děti třeba Čečencem s vytaseným kinžálem. České děti by po takových ukolébavkách asi nezamhouřily oko.

Dagmaram,

prostřední sloku jsem přeložil poněkud volněji při zachvání "ducha básně".

Je to totiž báseň nepřeložitelná(aspoň dokud se neobjeví génius mysteriózně spřízněný s Lermontovovou duší).

Lami,

Démona ukradl Lermontov Puškinovi. Pro Puškina to byla jen okrajová postava, Michail Jurjevič ale udělal z Démona ústřední postavu své poezie.

Andělko,

dík za tři hvězdičky pro tříhvězdičkového autora. Na vojně jsem to ale dotáhl dál. Až ke čtyřem hvězdičkám. Možná jsem to měl podepsat.

Lermontov to dotáhl jen na poručíka. Ale on umřel(byl zabit v souboji) ve 27 letech. Byl absolventem vojenské vysoké školy.

blackie,

tahle báseň je nepřeložitelná. Fryntův překlad je samozřejmě mnohem lepší než ten můj, ale k Lermontovovi má i tak velmi daleko. Kdyby tuhle báseň někdo přeložil dobře, musel by přeložit ruskou duši do češtiny. Musel by přeložit básníka z řad vysoké šlechty, který ovládal ruštinu dokonale i jako hovorový jazyk "prostého lidu" a když na to přišlo, psal jako Jesenin.

Minervo,

díky za uvítání. ...Dost možná, že moje současné(vlastně staronové) básničky budou bližší těm tvým než dříve. Vlastně se znovu stávám dekadentním básníkem, i když jsem si myslel, že se mi to už nestane. Proto jsem taky po čase znovu sáhl po téhle Lermontovově velmi dekadentní básničce.

prostřední strofa asi nej, celé pěkné :-)

Zatím co oni se učili anglicky, řeč svých nepřátel (což mi připadá logické),na nás chtěli, abychom se učili rusky.Což byla vlastně také řeč nepřátel.Připadá mi to úsměvné.Proti ruštině nic nemám.A Lermontov je klasa.Baudelaire je  ale lepší.

Mně skučno i grustno - 12 let, na všech stupních škol jsme měli povinnou ruštinu ...

Můj Čas je jeho Démon.

***

četla jsem překlad Emanuela Frynta (1964)....tvůj překlad zapadá víc....do dnů dnešních............*/********

Vítej zpět, básníku. :)