Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBřečťanový hrob
Autor
L.M.H
Jak dlouho, záhodno čekat, člověče?
Být pohřbena zaživa!
Sedmikrásky spadaly mi do klína,
klečím u hrobu, jest z břečťanu
vím, sklesla, že zůstanu
A dlátem vyryto: zemřela...
...tak mladá, já plakala,
při čekání, se smrtí často dojde k setkání,
doprovází přeživší,
snad truchlí s nimi,
...snad pláče,
však možná směje se od ucha k uchu
Stránkami otáčí, zaškrtlému dnes přeje štěstí
Přes ty časy mou přítelkyní temná dáma jest
- listuji seznamem
Přes ty časy jsme něco víc
- ochotna pomoct ji při práci
Dál přibívají jména, v nitru, srdci mém tvoří se černá skvrna
Ruku v ruce, již nadešel čas, kostnatá dlaň a bledá ta má,
před zraky davu, hřbitovem,
pronáším: ,,Zabila jsem pro tebe, čekám na svůj trest, již skončit chci své dny, již nechci být tvým přítelem, chci políbit tvé rty!"
2 názory
Čtu značnou nesourodost, která je vlasně v celé básni. V prvním verši vadí slovo "záhodno"
Jest z břečťanu - taky rušivé, zbytečně knižní a navíc z pěkně staré knížky
Určitě by se dalo pokračovat dál, zastavím se u posledního verše - je v něm tolik děje, že je nemožné jej nějak uchopit.
Určitě by vedlo k lepšímu výsledku tohle: uvědomit si, co chci básní říct. Je to o hrobě s břečťanem. Takže třeba něco smutného, někdo umřel a břečťan už zastřel všechny nápisy, vzpomínky na něj, ... třeba tak. A to vjádřit. To stačí. Nepřetěžovat báseň výčtem všech smutných motivů, které napadnou. Tak hodně zdaru.