Zlatý písek

jjj...když nosili jsme holkách tašky...bez úmyslu košatící tělesnosti...podaná ruka pod lavicí byla až až...

jjj....když jsme mivali  krasopis....a vymýšleli lumpárny.....*/*****

to PavelK: díky...kdysi kdosi řekl, že psaní je formou terapie...je to i iluze...protože sdělovat ještě neznamená sdělit...ale přece...!

Odvrácená tvář nedořečeného, někdy to čtenář nedopoví. Prostě je malá pravděpodobnost, že bude mít stejnou zkušenost. Dá se šikovně využít prologu.

díky za připomínky...písmenka běží k ovečkám...sklon při vykreslování raných řádků...jakoby dítě zaznamenalo první záblesk poezie...ale ještě neví, že je to poezie...jen zachvění v tom "násilném" naklánění...a to je vše...snaha (možná lichá) oddělit neuvědomělé od uvědomělého...kdo ví...

Některé volné verše jsou pro mne moc volné, jsou pro mne jenom jako. To ale neznamená, že si nenajdou své čtenáře. Přeji Ti je. Vím,že jsi do toho dal kus své duše.

možná pevnější vnitřní vazba mi chybí i když, tam vlastně je, ... tápu v komentáři ... jakoby vytanuly dvě vzpomínky z dávna, možná, to co vadí je verš - písmenka běží o ovečkám

možná to utnutí - a to je vše, snad jsem čekal souhrn, pointu, ale zase , pokud jde o dávné vzpomínky, tak proč to neutnou s jejich koncem