Ërlli, královna víl

Tam někde v Modrých horách žila Ërlli, dcera Vaška a jeho ženy Jörlli z Temného hvozdu. Pamatuju na jejich chatku s vodopádem, který nedaleko byl. Ërlli byla neposedná, honila každého broučka a pořád dávala mamince hloupé otázky, jako proč jsme na světě, proč nemůže lítat, (a to nevěděla, že maminka má svá křídla ve skříni na tři zámky chráněné) proč musí vůbec do školy a tam sedět jako podle pravítka a poslouchat učená moudra velkých lidí. Ërlli totiž už byla veliká holčička, která sama chodila po lesní cestičce do venkovské školy.

Jednoho dne Ërlli šla jako obyčejně lesní cestou, zdravila ji laň i čuník, ale snad jak si sama pro sebe povídala, nebo tak pomalu šla, až pan školník nervózně svíral klíče a vyhlížel ji. Opozdila se a uviděla tančit na cestě víly, ty se hrozně smály, vzaly ji mezi sebe, ale utancovat se jim Ërlli nepodařilo. Tak víly napadlo, ať je jim královnou, ale Ërlli chtěla být rozumnou holčičkou, a řekla jim, že musí do školy, aby toho hodně věděla a mohla pak chodit do velkých škol, kde jí dají diplom za který dostane vlastní kancelář a místo ve správní radě. Víly se smály, až se po zemi válely, Ërlli se celá červenala a tak raději souhlasila, že se stane jejich královnou. Vzali si loďku z bukového listu, protože ten je nejrychlejší a vydali se na cestu a pokud i vy chcete, tak pozorně poslouchejte, jak ty malé víly veslovaly. Když Florø nechali za zády, dali se cestou západní, ale jen k lidem z ostrova Fugloy, pak už to vzali přímo na půlnoční stranu a vlevo nechali ostrov ledu a ohně, dále jedna z víl vytáhla svůj klíček a odemkla si cestu domů. Pokud i vy byste chtěli do vílího království, nenechte se utancovat a ukradněte víle klíček.

List zaparkovali v jediném přístavu Zeleného ostrova, ale Grónsko to nebylo. Ërlli se ocitla v ráji, všude byly samé víly, žádný vílák a byla moc  nadšená, protože sama byla také na holky a na cestě za deset let dávno dospěla. Její první cesta mířila do bordelu, kde... až budete dospělé děti sami zjistíte, čím se vaši rodiče baví po desáté večerní. Ërlli zapomněla úplně proč přijela a trávila celé dny nad vínem v dobré společnosti za zvuků niněry. Vílám se ale tuze nelíbilo, že jejich královna je neustále v bordelu a chlastá. Víly totiž musely sbírat hroznové plody malinkatými tlapinkami a to je velice zmáhalo. Začaly kout pád monarchie a stavět malinkaté gilotinky. Ërlli zprvu nepochopila o jakou hlavu tu běží, ale jak se k ní víly přibližovaly, pochopila, až ji krev valkýr v žílách vřela. Vytrhla první sloupek od stánku s lektvary coby meč, když tu kolem letěl drak Alduin, ten ale jenom líně mlasknul, protože měl práci v jiné pohádce. Nic tedy nebránilo Ërlli, spanilé válečnici rozsekat víly na vílí prach.

Pro ostrov mohla začít nová éra. Éra lidí; jak už mají ve zvyku, všude postavili dálnice, obrovské domy, nákupní centra, lomy na těžbu drahých kovů a letiště. Ërlli to přestalo bavit, šla na poštu, kde si podala balík, protože letenka byla moc drahá. Ale neletěla domů přímo, protože odešla bez rozloučení. Však v lesích jí tak blízkých vyřezala si píšťaličku, aby si počkala s dobrou radou na jednoho skřítka, jelikož to vyčetla na dně krabice ve které byla, když letěla coby cenné psaní. Ërlli sice nasměrovala skřítka k jeho štěstí, ale sama zůstala, netroufla si domů, zrádkyně Ërlli. Dodnes prý bloudí po lesích, pokud vůbec zbyly. Až ji potkáte s píšťalkou děti, nedejte na její veselí.