Sonety bezesných nocí

Za okny svítá už po noci probdělé

hodiny přemýšlím jenom o ní

Vzpomínky, co mi z nich mráz běhá po těle

ještě, že za pár chvil budík zvoní

Jako už tolikrát, vstát ráno z postele

nemyslet na to, jak krásně voní

Být zas chlap, tvářit se vážně a dospěle

Smazat ji z kontaktů telefonních

A ty tu vedle spíš, máš vlasy na čele

a já vůl chovám se podle a zbaběle

Silná jsi vždycky jak stádo koní

Hladím tě po vlasech něžně a nesměle

tak, jak to dělají proradní manželé

když srdce tříští se o svědomí