Drobné v kapse

Sedím si tak v čekárně přerovského nádraží,

nikde nikdo, všude liduprázdno, jen pár nádražáků

v umatlaných uniformách courá po peróně.

Už je to dávno, kdy jsem naposledy cestoval vlakem.

Tentokrát jsem jel do hudebnin, poptat se

na nějakou kytaru a měli ! Paráda ! Už se těším,

jak to doma rozbalím ! Prožívám si takový ten

drobný pocit štěstí, když v tom se ve dveřích

objeví obrovské břicho, přikolébá se až ke mě,

a černovlasá hlava spustí naučený monolog

o tom, že má vážné problémy a že by hrozně

nutně potřeboval padesát korun ! Ať se podívám

do peněženky, že by se aj stovka hodila !

V hlavě mi proletěla myšlenka, že to asi nebude

ta chvíle, kdy pravda a láska zvítězí a že když

mi nějakým nedopatřeník omylem kopne

do kytary ? Co je padesát korun, ve srovnání

s rozbitou kytarou ?! Tak jsem zalovil v kapsách

a vytáhl pár drobných, pár, osumnáct

korun a vysypal mu to do nastavené dlaně.

“ To je málo ! ? “ Tak jsem si představil ty naše

politiky, jak se mají domluvit, když každý chce

něco jiného a každý má tu svoji pravdu !

Chvíli jsme se dohadovali, až se kolem nás začali

seskupovat zvědavci, tak se otočil a odešel.

Měl jsem divnej pocit, asi jsem mu neměl dávat nic,

no ale kytaru jsem zachránil, tak co !

Po ovoci poznáte je, podle výsledku hodnoťte

řešení ! Příště, až zas pojedu vlakem, nachystám si

do kapsy hrst drobných, pro jistotu a pro štěstí !

A taky, abych ušetřil ! Zdeněk17