Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDagmaram
Autor
Kamamura
---------------------------------
Bílý květ sakury
zahání na ústup sníh,
zima prohrává.
---------------------------------
Soused Yoshida -
- vášnivý zahradník, však
pejsek si chce hrát.
---------------------------------
Hravé ňafání,
kytky už nezastihneš,
kdes je zasadil.
---------------------------------
Kde je to psisko?
Za tím zakrslým stromkem -
- bonsají? BANZAIIIII!!!
-----------------------------
Švoňk!!! - zasviští meč,
Yoshida-san předvádí
lidem psí kusy.
-----------------------
6 názorů
Radovan Jiří Voříšek
26. 08. 2021víš, že mně květ sakury přešel spíš růžovej, než bílej?
poslední senrjú mi přejde betálný (jak říkáme ve Štatlu)
PavelK - obávám se, že doslovným překladem by toto úsloví nabylo na mrazivé jednoznačnosti. Zároveň jsem četl, že bylo běžné podobným způsobem kvalitu nově vykovaných čepelí. Tímto, a žel mnohem drastičtějšími způsoby.
Ve známém románu "Šógun" od Jamese Clavela (u nás to kdysi běželo v TV jako seriál pod názvem Zajatec japonských ostrovů) je scéna, kdy je hlavní hrdina, britský námořní kapitán Blackthorne, jako naprostá rarita povýšen daimyóem Toranagou do samurajského stavu, a jako dar od něj dostane vzácný meč, mistrovské dílo nazvané "Kupec s olejem". Když se Blackthorne ptá, proč ten zvláštní název, je mu hrdě sděleno, že kupec s olejem byl náhodný kolemjdoucí, který měl tu čest posloužit při zkoušce nové čepele. Zkouška prý dopadla k naprosté spokojenosti, a milý kupec prý bude jistě odměněn zrozením v příštím životě v rodině samuraje.
Japonská kultura mě v mládí dost nekriticky fascinovala, i nyní mě nepřestává fascinovat, ale úplně z jiných důvodů. Představoval jsem si třeba, jak by na celou věc nahlížela třeba manželka nebo syn onoho kupce s olejem. Žít bych v té zemi nikdy nechtěl, ani měsíc.
Přemýšlím nad tím, jestli v japonsku taky mají "psí kusy."
Nevíc se mi líbí druhé třetí a poslední.
Ukecaný prolog byl nutný kvůli satirickému kontrastu. Případ, kdy haiku potřebuje stránky výkladu kvůli kontextu, mi připadá jako fenomén nejaponských podob žánru. (České haiku, stejně jako americké wagyu nebo německé wasabi, mají svoje velmi specifické problémy). Ne, že bych ovšem uměl japonsky, abych dokázal vychutnat originál tak, jak si dokážu užít texty anglické, tady jsem bohužel projevil nedostatek vůle.
Omlouvám se všem za chyby a překlepy, ale mazat a opravovat už to nebudu. A asi se omlouvám i Dagmaram, v mé hlave je jeden škodolibý, který křičí: "jo, jo, napiš to!" a jeden, který se opravdu nerad pouští do konfliktů, ale co naplat. Však mi za to v mládí dávali učitelé co proto...
je vidět, že to psal japonec :D
ještě pod tím ukecaným prologem kdyby to bylo i japonsky, tak by to bylo dokonalé :D