Phantasia I.

Ležím na skále nad jezerem. Břehy jsou vysoké a strmé. Dívám se jak ze skokanské věže trčící z jezera přímo naproti mně instruktor učí skákat malé kluky do vody. Chytne je za nohy a pouští je dolů. Výšku nejsem schopen odhadnout ale přijde mi to jako celkem dost brutální výcvik. Takže možná spíš než že je učí tak je mučí. Najednou mi bleskne hlavou že bych to měl také zkusit. Jenže už i jen hladina jezera pode mnou je tak srašně hluboko. Abych se však dostal k věži prostě skočit musím. Vím že už se vody nebojím a tak skáču šipku a voda mě pohltí tak jako by to ani voda nebyla. Přirovnání k mazutu není daleko od pravdy. Ruce a tělo které se snaží plavat se pohybují jakoby v rosolu. Ale nakonec až k věži doplavu. Stojím na terase odkud instruktor házel ty kluky a připadá mi to jako bych hladinu ani neviděl. Skočím? Když to dali ti kluci tak já taky! Zavírám oči a skáču. Tentokrát po nohou. Zajedu pod hladinu tak hluboko že si říkám že nahoru ani nevyplavu. Ale už se vody nebojím a nade mnou se na hladině odráží slunce které chci zase vidět takže se prostě deru deru deru vzhůru. Když se konečně nadechnu nad hladinou říkám si že to nebyl zas až tak dobrý nápad. Spíš totální blbost. Ale důležité je že jsem to přežil. A důležité je že jsem si to prožil.

Je čas vrátit se na pevnou zem. Vidím že z jednoho místa na břehu skáče do jezera nějaká žena. Nevím proč ale plavu přímo tam. Pak se vyškrábu až odkud skočila. Vidím poházené oblečení a nahoře otevřenou kabelku z níž čouhá peněženka a z ní občanka. Čtu si jméno a bydliště a datum narození. Je zajímavé že bydlí v sousední vesnici a je jen o deset let mladší. Pak to všechno zastrčím hlouběji dovnitř. Vzápětí ona vystupuje z vody. Je nahá. Dívám se na malá kulatá prsa a trojúhelník klína s tmavou čárkou chloupků. Teprve až teď si uvědomím že jsem vlastně na místě kde se scházejí naturisté. Ona si zatím beze slova vezme ručník utírá se převléká a odchází. Také se oblékám a jdu za ní. Najednou vidím jak k ní přispěchá malá holčička a něco jí šeptá do ucha. Načež se ona obrací ke mně celá rudá vztekem a křičí: Ta holčička mi řekla že jsi vzal moje kalhotky a čuchal k nim! Ty úchyle! Ty fetišisto! Snažil jsem se bránit že tak to není ale nechtěla mě pustit ke slovu. Až nakonec někdo vedle mě říká. Paní - snažíte se pomluvit a pošpinit mého manžela?! Obracím se tím směrem a zřím krátce střiženou blonďatou ženu která se na mne usmívá. Poslouchejte říkám  ženě která mě nařkla ze sexuálního obtěžování. Pokud jsem se dotkl vašich kalhotek tak je na nich má DNA. Jestli chcete tak zavolejte police ať udělají rozbor. Pravda se ukáže. Pokud je to tak jak říkáte jsem vinen. Ale pokud ne... Slova o police jí vzala vítr z plachet chvatně se omluvila a zmizela v davu čumilů...

Střih.

Stejné jezero a stejné místo odkud tehdy skákala. Já tam ležím na dece a dělám jakože nic. A ona přichází. Když mě spatří na chvilku se zarazí ale pak jde přímo ke mně. Zase vy?! Ano zase já...Promiňte. Promiňte. Naše slova zazní naprosto současně. Napřed vy řikám jí - dáma má přednost. No dobře odpoví. Chtěla bych se vám omluvit jak jsem na vás tenkrát vyjela. To jsem snad ani nebyla já. Ale ta holčička... No... Já na to - dětem nemůžete věřit vše doslova. A chcete vědět jak to tenkrát doopravdy bylo? Chci! Schovával jsem vám peněženku do kabelky aby vám ji někdo neukrad! Usmála se a pak podotkla: Ale vaše žena vás tehdy hodně vehementně bránila! Ach! to nebyla má žena! Jen kamarádka která se za ni vydávala aby mi pomohla! Opravdu?! Takže jste sám? Sám? Ne... Teď už ne!

Usmála se podruhé a napořád.