Stínová

No vidíš, je to daleko prostější. Možná je to škoda  :) 

a jo, a já už tam viděl duchovní podtexty

Radovane, hlavní hrdina je student František. Jednou potkal na cestě u řeky překrásnou dívku. Zamiloval se okamžitě. Šel za ní, ovšem oslovit ji, to se neodvážil. Přešel nějaký čas... a František, hnán něčím, co ještě nemá jméno, při toulce městem, vstoupil do kostela. Snad aby se v parném létě ochladil, snad ho zaujaly tóny varhan znějící na ulici... kdo ví. Vešel, popošel směrem k oltáři... a spatřil ji. Tu, o které se mu zdravá... Jenže František je snilek, fantastasta... ale odvahu přistoupit blíž a... to prostě nemá... A tak pouze sní. No, takový je prostě. František. 

jště mě napadá Ježíš, jako Boží syn, pokud pomineme, že Bůh a Ježíš jedno jsou

vychází mi to samozřejmě na Boha, ale tohle mě mate: tedy ten, který přistihl při modlení je ještě někdo jiný, protože Boha jmenuje, ale vymezuje se - nejmíň já bezbraný

přistihl jsem vás při modlení

kdy nikdo blíž než Bůh vám není

a nejmíň já… já bezbranný

hlavního hrdinu

Mohu se, s dovolením zeptat, koho chceš dešifrivat :) 

Moc hezké.

Jani, já docela často píšu "za muže". Tak nějak se mi to píše líp :) 

Tohle by se dalo i zpívat... připomíná mi některé středověké "decentně milostné" písně. Uvědomila jsem si, že je to v posledních dnech už druhá tvoje báseň s mužským lyrickým hrdinou. To je zajímavé. V povídkách to dělám často, že mám "mužského vypravěče", ale v poezii jen vzácně. Možná to někdy zkusím. Jsi inspirativní :-)

nemůžu dešifrovat o koho jde

každopádně zajímavé, zamyšlení hodné

Moc pěkné

pěkné