Rarášci a draci IV

V tu chvíli zazvonil raráškovi pohádkový mobil, vyrobený z alabastru a fungující na bázi perníkových polovodičů. Rarášek ho zvedl a delší dobu zaujatě poslouchal.

„Právě volal pan správce, že máme diskuzi o feminizmu okamžitě ukončit,“ oznámil ostatním, když zavěsil. „Pan král si nepřeje, aby se podobné nebezpečné sociologické témata dostaly až ke královně. Určitě by se toho chytla.“

„Zdá se, že tady máme štěnici,“ zašeptal hejkal směrem k ostatním. „Hlavně nemluvte nahlas, dokud ji nenajdeme.“

„My tady máme štěnici?“ vykřikla víla. „To snad ne?“

„Vypadá to tak,“ začal se dívat pod mech hejkal. „Někde tady musí být, možná je schovaná v pařezu.“

„Fuj!“ otřásla se víla. „Štěnice nesnáším ještě víc než blechy! Hned jak ji najdeš, tak ji zabij, než na mě vleze!“

„To je jiná štěnice, než myslíš, Lulínko,“ zašeptal jí do ucha hejkal. „To je taková ta špionážní štěnice, sloužící ke špehování poddaných.“

„Je zajímavé,“ přidal se polohlasem hastrman, „že panu králi vadí diskuze ohledně feminizmu, ale nezmínil se o narážkách na princovu morální a intelektuální nezpůsobilost.“

„Princ není jeho biologický syn,“ prozradil jim hradní tajemství rarášek. „Královna měla poměr s podkoním i s velitelem stráže. Otcem tedy zřejmě bude někdo z nich.“

„Podkoní je mouřenín, takže on otcem určitě nebude,“ zamyslela se víla.

„To zní jako rasizmus,“ pokáral ji rarášek. „Nemůžeš ho hned diskriminovat jen na základě barvy pleti!“

„No dobře, tak otcem blonďatého prince bude zřejmě blonďatý velitel stráže,“ opravila se víla.

„To je mnohem lepší,“ pochválil ji rarach. „Tak správňácky korektní.“

„Já jsem měl s královnou taky poměr,“ překvapil všechny drak.

„Počkej,“ zarazil se hejkal. „To přece není možné!“

„Proč by to nebylo možné,“ podivil se drak. „Jsi snad zoofob?“

„Nejsem zoofob, jen si to neumím představit.“

„Měl jsem s ní podepsaný pracovní poměr na dobu určitou,“ vysvětlil mu to natvrdlý drak. „Ten už ale vypršel, takže nyní ohrožuji království už jen na dohodu o provedení práce.“

„Ty poslouchej, draku, nechceš se zase trošku proletět?“ zeptal se ho rarášek. „Možná by se nám ta štěnice pak hledala líp, když nás nebudeš rozptylovat těmi svými blbostmi.“