Písmák Krvesaj a Nekronella XXXVI
„Milí žáci,“ oslovil pár dní nato celou školu pan ředitel, když si předem nechal svolat všechny třídy do tělocvičny. „Včera nám doručila Městské policie protokol z výjezdu, kde se uvádí, že žáci naší školy se o půlnoci scházejí na místním hřbitově. “
„Zdá se, že se nám vy upíři začínáte pěkně vybarvovat,“ vstoupila mu do proslovu paní učitelka.
„Do krvava,“ ozvalo se anonymně zdavu, hlasem nápadně podobným upírce Nekronelle.
Krvesaj a Nekronella XXXV
Do nejbližšího úplňku to netrvalo dlouho a přesně o půlnoci se sešli na místním hřbitově upíři Vlad Krvesaj, Nekronella a Talaura. Za vlkodlačí frakci se zúčastnil Mirek a Emil. Vlad Krvesaj svíral pod paží tajemný balíček a takto ke svým temným kamarádům pravil:
„Tohle je spiritistická tabulka,“ vytáhl z balíčku dřevěnou desku a upravil si límec černé košile. „Používá se ke komunikaci s duchy zemřelých a k temným obřadům.
Krvesaj a Nekronella XXXIV
Následujícího dne svolal Vlad Krvesaj upírskou i vlkodlačí frakci ke společné poradě. Porada byla svolána na neutrální půdě, v opuštěné školní tělocvičně, do které od rozšíření chytrých telefonů už žádný žák dobrovolně nevkročil.
„Připravíme si do dramaťáku záhrobní scénku,“ vzal si slovo Vlad. „Napadlo mě to včera na hřbitově, uvidíte, že ztoho budou všichni hotoví.
Krvesaj a Nekronella XXXIII
Vpátek večer čekali na upíry oba vlkodlaci vkřoví u hřbitovní zdi. Byli patřičně nalíčení, což spočívalo především vzačerněném obličeji a podivném prehistorickém oblečení. Emil měl na sobě dokonce i starý černý kožich po babičce, jelikož si představoval, že takhle nějak vypadá vlkodlak.
Nemuseli čekat dlouho.
Krvesaj a Nekronella XXXII
„O víkendu jsem trošku přemýšlel,“ oznámil následující pondělí vlkodlak Mirek svému temnému kolegovi Emilovi, „a dospěl jsem knázoru, že útok taktickým připínáčkem je pro děsivé vlkodlaky příliš dětinský a pod jejich úroveň. Musíme najít nějaký jiný způsob boje, jinak se před celou třídou zesměšníme. “
„Já mu dám přes držku,“ opáčil prostoduše Emil.
„Tak to už vůbec ne.
Krvesaj a Nekronella XXXI
„Podle mě jsme dopadli vtestu tak špatně jedině kvůli těm pitomým upírům,“ pronesl o velké přestávce vlkodlak Mirek směrem k vlkodlakuEmilovi. „Kdyby jich nebylo, určitě by ředitel uznal naši temnou existenci. “
„Co je to temná existence. “ zeptal se ho po chvíli přemýšlení natvrdlý Emil.
Krvesaj a Nekronella XXX
Po velké přestávce čekalo žáky překvapení. Ve třídě stál vedle katedry pan ředitel sopravenými testy a samolibě se usmíval. Mimochodem, tato skutečnost by zaujala i Školský úřad, protože ještě nikdy v dějinách lidstva, nebo alespoň od zavedení povinné školní docházky, ještě žádný ředitel školy tahle rychle nepracoval, nemluvě o tom, že by se někdy usmíval.
„Nuže třído,“ posadil podle svého zvyku na okraj katedry, „mám tady výsledky vašich testů a musím konstatovat, že jsou truchlivé.
Krvesaj a Nekronella XXIX
„Třído, dnes si vytáhněte jen psací potřeby a všechno ostatní si dejte zpátky do aktovek,“ překvapila šestou třídu hned druhý den ráno paní učitelka. „Budeme psát psychologický test, který zcela jasně odhalí, kdo zvás je skutečný upír, kdo je vlkodlak a kdo si na to všechno jenom hraje. “
„Nemáme mít dneska angličtinu. “ zeptal se jí provokativně Vlad Krvesaj, mimochodem nejslabší angličtinář ve třídě.
Krvesaj a Nekronella XXVIII
Třídní schůzka, konající se tentokrát mimořádně začátkem roku, nesla se už od počátku v oficiálním duchu. Poprvé od doby, co světem funkce hýbají, se kromě třídního učitele dostavil i ředitel školy. Za dávných časů prý ředitelé občas i učili a měli i své třídy, ale toto nemilosrdně smetl rytmus doby. Moderní ředitel školy je především manager, který dítě nevidí, jak je rok dlouhý.
Krvesaj a Nekronella XXVII
„Pokud se dobře dívám do osnov, tak dnes máte mít literární a slohovou výchovu,“ zahájila náhradní hodinu třídní učitelka Olga. „Omlouvám se, ale nejsem na dnešní supl úplně připravená. Vaše učitelka literatury by tady měla mít podklady, ale před odchodem na nemocenskou mi nestačila říct, kde jste posledně skončili. “
„To je jedno,“ utrousil nahlas Vlad Krvesaj.
Krvesaj a Nekronella XXVI
A tak došlo khistorickému setkání upírů a vlkodlaků po vyučování na místním hřbitově. Přítomni za stranu upírů byli Vlad Krvesaj, Nekronella a Talaura, za vlkodlaky Mirek a Emil, oba zatím zcela bez záhrobních přezdívek.
„Hned na úvod navrhuji, abychom uzavřeli temné spojenectví,“ chopil se slova Vlad, vědom si své vůdcovské minulosti. „Vždyť všichni bojujeme proti společnému nepříteli, obyčejným smrtelníkům.
Krvesaj a Nekronella XXV
„Nazdar upíre,“ zastoupil Vladovi cestu o přestávce na školní chodbě spolužák Mirek, společně sbývalým upírem Emilem. „Jak se ti daří za denního světla. “
„Celkem to ujde,“ opáčil Vlad Krvasaj a přemýšlel, co mu ti dva chtějí. „Denní světlo pro moderního upíra nepředstavuje žádný problém.
Krvesaj a Nekronella XXIV
„Tak co, Vlade, už se těšíš na Vánoce. “ zeptal se Kája nového kamaráda a přisednul si kněmu na náhrobek. „Santa sJežíškem to prý letos rozjedou ve velkém stylu. “
„My upíři Vánoce neslavíme,“ opáčil chladně Vlad Krvesaj a zhluboka se napil zkradené lahve, aby na staršího spolužáka udělal dojem.
Krvesaj a Nekronella XXIII
„Tak už jsme zůstali jenom tři,“ povzdechl si Vlad Krvesaj po Emilově dobrovolném odchodu mezi pouhé smrtelníky. „Ale nebojte se, na smrtelné posteli ten zrádce ještě zalituje,“ dodal a posadil se na náhrobek.
„Spíše jsme zůstaly už jen my dvě,“ upozornila ho náhle Talaura. „Pokud nemáš svou klukovskou upírskou frakci, zůstaneme sNekronelou samy jako dvě nezávislé lesbické upírky.
Krvesaj a Nekronella XXII
„Emile, Emile, ty náš ukrutný Drakule,“ zasmušil se Vlad Krvesaj. „Ty si myslíš, že takhle vypadá upír. “ zeptal se kamaráda mezi náhrobky při přípravě na focení přebalu budoucí desky.
„Našel jsem si to na internetu,“ pochlubil se Drakul Smrtihlav.
Krvesaj a Nekronella XXI
Založit si kapelu není nic snadného, naštěstí existuje několik osvědčených postupů, které umožní překonat počáteční trable všem nadšeným začátečníkům. Nejdůležitější je mít název, zkušebnu a fotky. Nástroje a jejich zvládnutí prozatím počkají.
„Budeme se jmenovat Nekromani.
Krvesaj a Nekronella XX
„Co to posloucháš. “ zeptala se po příchodu na hřbitov Nekronella Drakula Smrtihlava, když si všimla, že má celou dobu na uších sluchátka.
„Šílené démony,“ opáčil hrdě Drakul. „Je to nová švédská skupina, stáhnul jsem si na netu jejich nové demo, jsou boží.
Krvesaj a Nekronella XIX
Druhý den se sešla parta obou upírských frakcí vparku a společně vyrazili do místního krematoria. Po cestě je Drakul Emil zasvětil do plánu exkurze krematoria, kterou se strejdou vneděli domluvil a vysvětlil jim pravidla chování.
„Ahoj strejdo,“ pozdravil následně Emil postaršího chlápka vobleku skravatou, který na ně čekal u brány. „Tohle jsou moji kamarádi upíři, jak jsem ti říkal.
Krvesaj a Nekronella XVIII
„Mohl bych být taky upír. “ zeptal se Vlada Krvesaje o přestávce spolužák Emil Kulhánek. „Slyšel jsem, že sháníš upíry do nového upírského klubu. “
Vlad si ho přísně změřil.
Krvesaj a Nekronella XVII
„Ahoj Nekronello,“ oslovil druhá den ve škole temný upír Vlad Krvesaj svou záhrobní přítelkyni. „Tak už jsem zase zpátky ze světa lidí. Je to tam strašné, všude samý soustružník. Budoucnost lidstva vidím jedině mezi životem a smrtí.
Krvesaj a Nekronella XVI
„Kdo ti dal tak pitomé křestní jméno, Vendelíne,“ zeptal se hned z rána upíra Krvesaje kamarád jeho otce, soustružník Jára, při ranním navazování háčků. „Já kdybych se jmenoval Vendelín, tak skočím pod vlak. Určitě by ani nezastavil, normálně by pokračoval podle jízdního řádu, s takovým jménem si žádnou úctu nezasloužíš. “
„To už po tak dlouhé době zřejmě nezjistíme,“ zalhal otec Krvesaje.
Krvesaj a Nekronella XV
„Poslouchej, ty můj nezdárný synátore,“ oslovil laskavě pan otec svého syna Vendelína po návratu ze školy. „Není ten váš ředitel kapánek přihřátý. “
„Je to buzna, táto, všichni to ví,“ utrousil otráveně Vendelín. „Každý ředitel základní školy je přihřátý, jinak by to nemohl dělat,“ prozradil mu tvrdou pravdu.
Krvesaj a Nekronella XIV
„Pane Koblížku, váš syn mě začíná trápit,“ povzdechl si ředitel, když si pozval do kabinetu Vendelínova otce, aby sním probral synovu upíří mánii. To byla ovšem základní chyba, jak zanedlouho zjistil, protože Krvesajův otec byl to, čemu se říká lidový vtipálek a ještě na to byl pyšný.
„Vážně vás začíná trápit. “ zasmál se hned nato pan Koblížek starší.
Krvesaj a Nekronella XIII
„Tak ty už nejsi upír. “ vyzvídala o přestávce spolužačka Laura nejnovější třídní drby přímo od strašlivého Vlada, který se jí čím dál víc líbil.
„To není tak úplně pravda,“ opáčil chladně Krvesaj. „Jen si dávám pauzu, protože je třeba jít sdobou.
Krvesaj a Nekronella XII
A jak Vlad předchozího dne na hřbitově slíbil, tak i udělal, jelikož hřbitovní sliby se musí plnit. Na příští hodinu se dostavil vbílé košili s límečkem a slušivou kravatou s proužkem. Ve třídě plné upírů vypadal dost podivně.
„Promiň, Vendelíne, ale co ten tvůj nový úbor má zase znamenat.
Krvesaj a Nekronella XI
Následujícího jitra bylo možno vidět desítky temných postav vprapodivných kostýmech, jak míří do školy na první hodinu. Většina rodičů byla nadšena školním nápadem ohledně první upírské školy a pomohla svým ratolestem ktematickému úboru. Amatérské kreace od černých límečků až po záhrobní líčení zaplnila nádvoří. Krvesaj a Nekronella je se znechucením pozorovali zblízkého parku.
Krvesaj a Nekronella X
„Všichni mě poslouchejte. “ zvolala druhý den ráno na začátku první hodiny třídní učitelka Olga. „Máme tady malou změnu rozvrhu, je to nečekané překvapení. Sbalte si věci a společně půjdeme do tělocvičny.
Krvesaj a Nekronella IX
Život upírů není jednoduchý. Stále nad nimi visí hrozba dubového kůlu, který by mohl při probodnutí srdcem ukončit jejich nemrtvou existenci a přenesl by je do říše kompletně mrtvých nebožtíků. Nezaujatý čtenář se možná podiví, proč s tím dělají upíři takové ciráty, když probodnutím srdce pomocí dubového kůlu usmrtíte v podstatě jakoukoli bytost, ale ponechme jim trošku té posmrtné mystiky, když už jsou v ostatních případech nemrtví.
„Vlade, táta si ze mě dělá srandu,“ postěžovala si odpoledne na hřbitově Nekronella svému upířímu kamarádovi.
Krvesaj a Nekronella VIII
Jakmile se oba upíři vrátili, ve třídě to jen šumělo. Dva hrdinové se vrátili zředitelny, dokonce bez učitelky a sedli si na svá místa, jako by se nechumelilo.
„Tak už za nimi běž,“ pošťuchovali všichni Lauru, o které se vědělo, že je Nelly nejlepší kamarádka. „Zeptej se jich.
Krvesaj a Nekronella VII
„Pane řediteli, můžeme na chvíli kvám do kabinetu. “ zaklepala učitelka vpatách soběma hříšníky o patro výše na dveře ředitelny.
„Děje se něco. “ vyděsil se pan ředitel a ihned se odhlásil z internetu.
Krvesaj a Nekronella VI
Den nato se hrozný upír Vlad Krvesaj i temná upírka Nekronella rozhodli celé třídě ukázat, kdo je tady pánem. Především Vlad, jakožto nejslabší kluk ve třídě, po iluzi moci už dlouho toužil a upírská image mu vtom mohla významně pomoci.
„Nekronello, nemáš chuť na krev. “ zeptal se Vlad hlasitě spolužačky hned o první přestávce po vlastivědě, dávaje si záležet na tom, aby ho zbytek třídy slyšel.
Krvesaj a Nekronella V
Strašlivý upír Vlad Krvesaj a temná upírka Nekronella se po vyučování opět sešli na místním hřbitově a jelikož byli vpovznesené náladě, jak to na hodině natřeli samotnému řediteli, rozličně filozofovali o posmrtném životě. Náhle však Nekronella překvapila Vlada nečekanou otázkou:
„Poslouchej, Vlade, věříš na anděly. “ zeptala se ho a vytáhla Ugo srajčatovou šťávou.
„My upíři máme otevřenou mysl,“ zaujal opatrný postoj Krvesaj.
Krvesaj a Nekronella IV
Po nějaké době se paní učitelka vrátila do třídy s pomenším pánem v obleku, kterého většina dětí ještě nikdy neviděla.
„Tady pan ředitel by vám chtěl říct pár slov,“ představila třídě onoho vetřelce.
„Milé děti,“ chopil se iniciativy ředitel a sedl si na okraj katedry. „Po škole se šíří podivné zvěsti, že někteří z vás propadli upíří mánii.
Krvesaj a Nekronella III
Po návratu zoběda všechny ve třídě překvapilo, že už tam Vlad seděl a měl na sobě černé oblečení. Měl černé tričko, černé kalhoty a dokonce i černé lakýrky, které mu byly podezřele velké.
„Vlad je dneska drsný,“ naklonila se Laura kNekronelle. „Je celý včerném, jako nějaký gotik.
Krvesaj a Nekronella II
„Vy dva jste vážně upíři, Nello. “ zeptala se druhý den ve školní jídelně Nekronelly její kamarádka Laura. „Všichni říkají, že se scházíte sVendelínem na hřbitově. Teda sVladem, jmenuje se tak, že.
Krvesaj a Nekronella I
Nelítostný upír Vlad Krvesaj, vlastním jménem Vendelín Koblížek, byl zakomplexovaný teenager, který trpěl šestnácti fobiemi. Měl strach zvody, psů, kanárků, větších mraků a dokonce i zinterpunkčních znamének (zejména háčky ho přímo děsily). Ve svých třinácti letech se cítil ztracený. Ale jen do té doby, než objevil svět nemrtvých.
Rarášci a draci XII
Král Jeliman a správce Hrabata se dívali na záznam včerejší bitvy, kterou dali elfové hned po svém vítězství na You Tube a pouštěli si to několikrát po sobě zpomaleně. Pytlíky spůlnočním blátem házeli pouze skřeti, ušlechtilí elfové bitvu nahrávali na své pohádkové mobily a ještě tu noc mělo video nejvíc zhlédnutí nacelém pohádkovém Internetu. Většina pytlíků dolétla za utíkajícími útočníky až hluboko do území krále Jelimana.
„Nezdá se, že by se naše bojové jednotky zrovna vyznamenaly,“ okomentoval král zdokumentované fiasko své pohádkové armády.
Rarášci a draci XI
Před samotným útokem proběhla válečná porada. Mimochodem, je zajímavé, co všechno dokáže nová funkce. Velitel pluku rarášek, který si pro tyto účely nechal narůst knírek, se postavil za podlouhlý stůl, na kterém byly rozloženy mapy, a zahájil poradu sfanatickým výrazem v obličeji.
„Náš útok povedeme rychle a nemilosrdně.
Rarášci a draci X
„Dobrý den, pane správce,“ zaklepal hned druhý den ráno na hradní bránu rarášek Šikula. „Dostal jsem vynikající nápad. Proč bychom měli otevřeně válčit sdruhým královstvím, když jim můžeme nenápadně škodit. Říká se tomu terorizmus a vymysleli to vříši lidí.
Rarášci a draci IX
Nyní je možná ta pravá chvíle oznámit čtenářům truchlivou skutečnosti, že mezi sousedními královstvími zuřila už několik let nemilosrdná nevraživost. Projevovalo se to tak, že oba králové se navzájem posílali do horoucích pekel, zčehož měl těžkou hlavu především Belzebub, který by je vtakovém případě měl oba u sebe, což se mu vůbec nelíbilo. Komunikovali spolu pouze prostřednictvím diplomatických oběžníků, které svelikou rozkoší četli každé ráno, aby si zvedli krevní tlak.
„Sousední král mě opět nazval Jelimanem.
Rarášci a draci VIII
Den po bujarém grilování zavládla na zámku poklidná atmosféra. Urození pánové vyspávali kocovinu, jejich dámy se za svítání potají vracely od zbrojnošů, a když to viděl větrný kohout, raději si netroufl ani vrznout, aby to nebylo chápáno jako nápověda.
„Hans, poslouchej. “ oslovil král svého správce, když mu kolem poledne přinesl pantofle a ranní doutník.
Rarášci a draci VII
„Co jsi napsal do dotazníku. “ zeptala se večer víla Lulínka draka, když se po celodenním létání kolem hradeb vrátil kostatním.
„Nic, neumím psát,“ opáčil drak. „Pan správce to vždycky napíše za mě a já pod to jen otisknu palec.
Rarášci a draci VI
Pár dní po nalezení štěnice přišlo ze zámku vládní nařízení. Stálo vněm, že v rámci osobního růstu musí každý v království vyplnit dotazník, vněmž stručně zhodnotí své dosavadní působení a uvede svůj vztah kvykonávané činnosti.
„Tak už je to tady, král má špatnou náladu, budeme muset vyplňovat motivační dotazníky,“ oznámil všem přítomným rarášek Šikula. „Už jsem to jednou zažil, když loupežníci ukradli královský kočár a jeho jasnost musela chodit pěšky.
Rarášci a draci V
Jakmile drak odletěl obtěžovat královskou rodinu (jak to měl vpohádkových povinnostech), dali se rarášek, víla, hejkal a hastrman do hledání štěnice. Čas si krátili roztomilým brebentěním, vědomi si toho, že je slyší jen pan správce, který vyžvaní králi pouze to, co se mu bude zdát zajímavé.
„Stejně si myslím, že bychom měli náš pohádkový kolektiv vizuálně sjednotit, jak je to vmoderních firmách obvyklé,“ navrhla zákeřně nahlas víla, když prohlížela listy kapradin. „Minimálně barvou by úbory měly být jednotné, když tady hastrman tvrdí, že jsme bezpohlavní.
Rarášci a draci IV
Vtu chvíli zazvonil raráškovi pohádkový mobil, vyrobený zalabastru a fungující na bázi perníkových polovodičů. Rarášek ho zvedl a delší dobu zaujatě poslouchal.
„Právě volal pan správce, že máme diskuzi o feminizmu okamžitě ukončit,“ oznámil ostatním, když zavěsil. „Pan král si nepřeje, aby se podobné nebezpečné sociologické témata dostaly až ke královně.
Rarášci a draci III
Hned nato se na paloučku všichni dali do velikého hledání. Našli staré rezavé meče zdávných válek, lebku Boženy Němcové a další pohádkové artefakty. Po chvíli svítězným výkřikem přiběhl hejkal kdrakovi a podával mu oválný předmět.
„Myslím, že křesadlo už jsme našli.
Rarášci a draci II
„Drak byl vždycky hajzl,“ počkal rarášek Šikula, dokud drak nebyl zdoslechu. „Navrhuji ho na příští Time building nezvat. “
„Souhlasím, pokud bude příští slezina u mě vrybníčku,“ navrhnul hastrman. „Mám spoustu prázdných hrníčků a drak stejně nemá duši.
Rarášci a draci
Za devatero geopatogenními zónami a devatero permafrosty se odehrál český pohádkový Time building, jak už je to dnes moderní po celém světě. Zúčastnili se ho všichni, kromě urozené královské rodiny. Přítomni byli rarášek, víla, hastrman, hejkal a drak. Chyběli čaroděj, hobit, elfové, bludička a skřeti, zdůvodu pracovního zaneprázdnění a uzavřených hranic.
Natural Gender Life
V osvíceném roce 2043, kdy slavila Evropská unie padesát let od svého založení, proneslo předsedoid toto prohlášení: „My předsedoid číslo 236 376 228 se cítíme býti zplnomocněno navrhnout zákon na zrovnoprávnění Sudáčů a Licháčů. “ To bych vám měl možná vysvětlit.
Když bylo vroce 2025 zrušeno pohlaví a všichni vEvropské unii museli být ze zákona genderově neutrální, zmizely slova jako předseda, nebo poslankyně a byly nahrazeny neutrálními předsedoid a poslancoid. To je mnohem korektnější, než nějaké sexuální škatulkování.
Liška a Kopyto
Inspektor Liška si zadumaně prohlížel místo činu a snažil se srovnat myšlenky. V jeho geniálním mozku se to přímo hemžilo desítkami teorií. Na jeho oduševnělé tváři se skvěla neméně oduševnělá rouška a skupinka techniků čekala s nábožnou úctou opodál, čekajíc nemilosrdný výrok, usvědčující pachatele. Po chvíli napjatého ticha inspektor poklekl k mrtvole, které ležela uprostřed kuchyně, a ještě jednou se hluboce zamyslel.
Thai Dhai Phuk
Vietnamský obchodník Thai Dhai Phuk seděl už druhý večer před svou malou televizí ve své večerce nedaleko centra Los Angeles a sledoval film Rambo II. Bylo mu dost divné, že toho chlápka v džungli nikdy nepotkal, protože sedmdesátá léta strávil jako mladík v boji proti americkým hrdinům, kteří se pokoušeli chránit jejich neexistující demokracii zabíjením polonahých rolníků. Když jim došlo, že takhle se demokracie nechrání, odešli a začali o tom točit filmy.
Thai Dai Phuk se několik let po skončení války toulal Vietnamem jako válečný veterán a po čase, vdevadesátkách, přesídlil do L.
Jitka Muhamad Bochánková
Jitka Muhamad Bochánková byla fanatická členka skupiny Mawjudat 'iilaa al'abad (Existující věčně). Se svým manželem se seznámila při práci na marihuanové farmě. Přihlásila se na inzerát: „Hledá se zemědělská laborantka se zaměřením na vědecké pěstitelství, výhodou klid na izolovaném pracovišti. “ Po odpovědi na inzerát strávila dva roky ve sklepě odlehlé vědecké usedlosti zaléváním sazenic marihuany.
Oblast 51
Kolem zavírací hodiny se ve většině restaurací schyluje khlubokomyslným úvahám o smyslu života, zakřivení časoprostoru a významu jsoucna. Taktéž akademické spory ohledně podomácku spuštěné jaderné fúze, či výskytu sněžného muže nebývají výjimkou. Nejčastěji se ovšem probírají záležitosti spojené smožnou kolonizací naší planety.
„Myslíš si, že knám mohou přilétat mimozemšťané.
Hovory s Bohem
Nevím, jestli budou následující řádky někomu ku prospěchu. Také netuším, proč a jak jsem je napsal, ale písmo je nepochybně moje. Při mé nedávné návštěvě Konga jsem onemocněl vzácnou mutací opičí chřipky a strávil týden v deliriu na místní klinice. Po uzdravení jsem našel v zásuvce nemocničního pařezu dva listy papíru, popsané mým vlastním písmem.
Noblesse oblige
Baron Bída a hrabě zNemanic spolu jako každý večer hráli kulečník vmístní hospodě nedaleko Bukovce na Jablunkovsku. Tyto přezdívky si dali na počest podniku Gorolská Šlechta, ve kterém oba pravidelně nasávali. Posledních deset let byli na pracáku a svými občanskými jmény se zovali Tonda a Jarek. Gorolská Šlechta byla zapadlá ratejna kousek od polských hranic a kromě zatuchlého piva a olezlé tlačenky jste mohli zjistit, že se jí mezi lidem říká hovorově Gorolská Šlichta, zřejmě podle bigosu neurčité chuti, který si zde taktéž opovažovali nabízet.
Eskymáci, Eskymáci, malované děti
Juraj Hovadík byl městský policista, který svou práci miloval. A ještě více miloval svou služební pistoli a služební obušek. Ihned po příchodu na služebnu radostně zahlásil: „Tak co, chachaři, nevyrazíme do ulic zakleknout nějakého idiota. “
„Dneska už se prý zaklekávat nesmí,“ opáčil Francek Nejezchleb „V Americe zaklekli nějakého borca a on jim exnul.
Pražák v Tatrách
Procházím se krajinou. Mám to rád. Jako člověk změsta si přírody většinou moc neužiju. Koukám kolem sebe, nalevo vidím vrcholky hor, sahající až do nebe, nahoře sněhové čepičky.
Bořivoj Slabihoudek
Někteří lidé mají tak obrovské ego, že pokud by bylo hmotné povahy, bylo by nejspíš vidět i z vesmíru. Obecně platí, že čím větší blbec, tím víc je namyšlený, navzdory tomu, že jeho okolí nechápe proč. Navíc nikdo neví, odkud se u blbců ta namyšlenost bere, ale dalo by se na to celkem spolehlivě vsadit veškerý majetek.
Ministr pro místní útlak, Bořivoj Slabihoudek, přicházel do své kanceláře pravidelně kolem deváté hodiny.
O třech pekelných utrpeních
Žil byl jednou jeden nesmírně bohatý člověk, kterému můžeme říkat kupříkladu Šetřil Prospero. Celý svůj dosavadní dlouhý život se jen dřel a škudlil a stálo ho to mládí. Nyní už byl velmi bohatý, nicméně co sbohatstvím, když ho nemůžete užívat. Kčemu je vinný sklep plný nejlepšího francouzského vína, když játra už neslouží.
Nomen Omen
Staří Římané moc dobře věděli, že Jméno nám určuje Osud. Při této příležitosti je třeba ovšem zmínit, že oni Staří Římané zřejmě nebyli zas až tak staří, jak bývá zvykem používat při citacích, tedy prostě Římané - řekněme neurčitého věku. Ve skutečnosti nemáme ani tucha, jak byli staří, třeba byli ještě celkem mladí. Nicméně to na citovaném úsloví "Nomen Omen" nic nemění.
Smrt v plamenech
Patnáctiletý zednický učeň Emil Matuszny byl lídrem metalové kapely Strnulé peklo. Pyšnil se přezdívkou Démon, měřil metr padesát a měl uhry. Hrál na kytaru a zpíval chraplavým hlasem o krvi a umírání. Bubeník Jirka Žáček měl přezdívku Satan a nosil rovnátka.
Jeremiáš Muhembo II
Jenomže časem se vše mění, řekl by filozof a proto se přesuneme do budoucnosti. Když byl keňský prezident Jeremiáš Muhembo po dvaceti letech neomezené vlády donucen abdikovat a bylo mu už podle jeho vlastních slov hodně přes deset let (což současní vědci odhadují na padesát a více), sundal ze stěny bambusový titul inženýra z VŠB a odšrouboval pozlacené prkýnko. Ze své pozice neodcházel v dobrém, jelikož obyvatelé Keni na něj vzpomínali jako na neuvěřitelného tyrana. Chtěl po nich, aby se více učili (navrhnul přechod na šestnáctkovou soustavu, což byla v jeho představách znalost počítání do šestnácti - ale ozbrojený parlament to zamítnul) a dokonce obdělávali pole.
Jeremiáš Muhembo
Jeremiáš Muhembo byl rodák zNairobi. Narodil se kousek za městem na širých keňských planinách křováckému otci a keňské matce. Jeho otec Xu pocházel zoblasti poblížmočálu Oumé a do Nairobi se dostal vpodstatě omylem. Tak dlouho pronásledoval jednu zmatenou gazelu, až se najednou ocitl uprostřed Nairobi a už tam zůstal.
Leopold Kolbaba
Šachový velmistr Leopold Kolbaba byl zasmušilý. Včera prohrál důležitou partii na turnaji Gorolskie šachmaty snadějnou šestnáctiletou šachistkou Agnieškou Korek. Agnieška Korek nebyla žádná přebornice, šachy hrála jen pro radost, ale Leopold se vprůběhu partie nedokázal soustředit. Neustále musel pozorovat její rovnátka, protože nebyla úplně symetrická, což ho přivedlo do stavu duševní nezpůsobilosti.
Wolfgang Amadeus Szczur
Wolfgang Amadeus Szczur (čti Ščur) byl feťák a drogový dealer. Narodil se Jolandě Anežce Szczur na přelomu milénia ve Slezských Beskydech. Jolana byla velice muzikální a přála si, aby z jejího synka vyrostl minimálně Mozart, proto mu dala ony dvě křestní jména. V tomhle směru ji ovšem synátor poněkud zklamal, protože jediné, co dokázal ve svých dvaceti letech vzít obstojně do ruky, byla šlukovka.
Gorol – evoluční hrozba
Každý, kdo se jen trošku zabývá evoluční biologií, zcela jistě zaznamenal znepokojivou informaci, že v každém znás je část Neandrtálce. Není zde prostor vysvětlovat komplikované teoretické procedury ohledně analýzy mitochondriální DNA, to si může každý najít vodborné literatuře, daleko zajímavější je praktická aplikace důsledků této evoluční větve. A to se dá zkoumat pouze empiricky, podle fyziologických znaků.
Při svých toulkách divokým Slezskem jsem narazil v okolí takzvaného Trojmezí poblíž Mostů u Jablunkova na zvláštní skupinu lidí, kteří si říkají Goroli.
Uršula Konopka
Životopis slavné věštkyně Uršuly Konopky se nepíše snadno, jelikož její život je opředen mnoha mýty. Již o jejím dětství se toho mnoho neví, snad jen to, že o panenství přišla na statku svých rodičů ve věku devíti let, když jí nechali samotnou na dvorku s nadrženým bernardýnem. Tato informace se po rodné vísce rozletěla rychlostí blesku. Její rodiče Etna a Vilczek Konopkovi pocházeli ze starého židovského rodu v Dolním Slezsku a holokaust přežili jen díky tomu, že po celou dobu války doma nosili uniformy SS a insignie měli i na pyžamu.
Arnold Maskuliňič Kňukin
Arnold Maskuliňič Kňukin dostal své první křestní jméno podle slavného herce, jehož jistě nemusím blíže specifikovat a to druhé podle obecné představy jeho maminky, co je na mužích (kromě penisu) důležité. Hlavně aby byl můj syn svalovec, přála si Jekatěrina, když mu dávala obě jména. Potom se zamyslela a přání rozšířila. Nejen pouhý svalovec, celkem vzato by nezaškodilo, kdyby byl kromě toho i geniální herec.
Tajný život Filištýna Dupky
Filištýn Dupka chtěl celý život napsat román. Ten román měl být o něm a o tom, jak prožít skvělý život. Samozřejmě by se vněm nejmenoval Filištýn Dupka, ale Jack Buchar a nebyl by skladník v Zelenině, ale tajný agent Jeho Veličenstva. Taktéž by neměl metr šedesát, brýle a uhry, ale dva metry, blond vlasy a byl by mistr vkarate.
Haikubití
Internetový básník Vilda Klouzek byl rozrušený. Už deset minut se mu nedařilo napsat Haiku. „Že bych ztratil svůj grandiózní talent. “ polekal se.
Těžko uvěřitelné historky z natáčení
Není na světě většího potěšení, nežli sledovat záznam jednání poslanecké sněmovny. Česká televize moc dobře ví, proč to vysílá ve dvě hodiny ráno, protože sledování poslaneckých interpelací je pouze pro silné povahy. Kupříkladu poslanec Igor Řachanda byl podnikatel a psychopat, což není nijak výjimečná kombinace. Založil si firmu na prodej autolékárniček hned druhý den po svém zvolení do Poslanecké sněmovny a začal s podnikáním.
Generál Laudon
Nadporučík Arnošt Štětina byl úředně uznaný imbecil s papíry na hlavu. U psychologických testů dosáhl výsledku průměrně inteligentního láčkovce a to mu ještě napovídali. Nicméně na kariéru varmádně to stačilo. Nadporučík byl velitelem výdejního skladu a vládl pevnou rukou nad veškerou zásobou ponožek u celé brigády.
Profesor Klitoris
Prof. MUDr. Ervín Šoustal, CSc, vedl přednášky sexuologie na lékařské fakultě nejmenované Karlovy univerzity už dvacet let. Přezdívku Profesor Klitoris měl mezi studenty odnepaměti, což je ovšem dost nepřesný termín, jelikož studenti si většinou nepamatují ani to, co dělali minulý víkend.
Modelka Klára
Modelky má každý rád. Tedy kromě jiných modelek, to dá rozum. Na vině je pochopitelně tvrdá konkurence voblasti modelingu, který skýtá neuvěřitelné možnosti ohledně pohodlného života a mediálního lesku. Kdo by taky nechtěl být královsky placen za to, že se prostě jen tak projde po molu a jediné, na co si musí dát pozor, je dodržování úkroku přední nohy tak divně do vnitřní strany, až to hrozí pádem.
Deník Svatého Šebestiána
Před několika lety byl nalezen pod podlahou klášterní kobky zpola rozpadlý deník ortodoxního mnicha Witolda Š. , známého mezi ostatními mnichy spíše pod jeho duchovním jménem Svatý Šebestián. Ten přídomek si dal sám, což bylo dost troufalé, jelikož Witold byl všechno možné, jenom ne svatý. Pod jménem Svatý Šebestián žil v opatském klášteře v polovině šestnáctého století.
Kleofáš Slabihoudek
Kleofáš Slabihoudek byl potomkem zchudlého šlechtického rodu Slabihoudků zDubí nad Špidlinou. To, že byli zchudlí, bylo důsledkem totální degenerace jejich rodu, způsobeného striktním dodržováním manželských sňatků vrodině. Jelikož jejich rod nebyl vůbec rozvětvený, vpodstatě všechny sňatky od šestnáctého století probíhaly mezi sourozenci. Rodová krev tak neustále trpěla nedostatkem genetického osvěžení, což vygradovalo v trvalou debilitu všech členů rodiny.
Balalajka První
Jižanský otrokář Solomon Whitehouse Třetí byl velice nešťastný, ale ne z toho důvodu, že venku zuřila občanská válka, nýbrž z ryze soukromých příčin. Trápilo ho, že jeho jediná dcera Balalajka První byla černoška, i přesto, že on s manželkou byli ortodoxní křesťanští běloši. Manželka mu přede všemi přísahala věrnost na Bibli, k čemuž se přidali oba černošští komorníci i černošský kočí, ale stejně měl své pochybnosti.
Když Balalajka dospěla, bylo už dávno po válce a jejich otroci byli svobodní, což znamenalo, že mohli bavlnu, na rozdíl od dřívějších dob, okopávat naprosto svobodně.
Prokletý básník Ilja Ponček
Kdesi hluboko ve Slezských Beskydech došlo ke zrození barda. Uprostřed pustých hvozdů pocítil malý Emil políbení Múzy a rozhodl se býti umělcem, jen ponejprv ještě přesně nevěděl jakým. Je to skutečně trpký úděl, chtít něčím být a nevědět přesně čím. Zatím tedy oblast svého budoucího působení blíže nespecifikoval, říkal si prostě umělec a zahájil etapu, kterou význační umělci při psaní pamětí nazývají termínem: „Hledání sama sebe“.
Olympiáda v Hovadizmu
Loni jsem měl to úžasné štěstí, že jednu nejmenovanou politickou stranu zaujal můj zcela prolhaný životopis a začátkem roku jsem nastoupil na pozici radničního zapisovatele u nás ve Vychcané Lhotě. Již při prvním příchodu na radnici jsem s pocitem silného uspokojení zaznamenal, že tam kontinuálně probíhá nevyhlášený přebor v elegantním hovadizmu. Projevuje se to zejména na každodenních několikahodinových poradách, kdy se jeden účastník vedle druhého předhání ve vrcholných výkonech, předstírajíc zájem o obec, přičemž však jde vždy pouze o to, aby co nejdéle žvanil a tím se zviditelnil. Zuřivé prosazování osobních zájmů je u toho pochopitelně tak průhledné, že to nelze přehlédnout a lze se tomu jen obdivovat.
Spisovná Novogorolština
Každý svébytný jazyk by měl mít kromě formy mluvené i formu psanou. Jakožto rodilý Gorol jsem po letech opět navštívil Jablunkovský okres (epicentrum Gorolské kultury) a s překvapením zjistil, že Gorolové nemají vlastní slovník. Jejich nářečí existuje pouze v mluvené formě, podobně jak to mají některé kmeny z východní Angoly, používající doposud nářečí Umbundu a Kimbundu. Díky této nedostatečnosti se to každou generací trošku mění, a proto nastal čas k důkladné revizi tohoto úžasného nářečí.
Kterak se státi géniem
Mnoho mladých nadějných bardů na Písmáku pošilhává po kariéře umělce. Brání jim vtom ovšem maličkost, naprostá absence talentu. Moji milí mladí přátelé, nevěšte hlavu (snad tento článek vyjde dřív, než to někdo doopravdy udělá), mám pro vás řešení. Kašlete na píli, nadšení a talent, to je pro nuly, lepší je být rovnou nadčasovým géniem.
Dynamika vzniku manželských párů
Že je manželství ctihodná instituce, sloužící nejen křádné výchově potomků oběma rodiči, ale také kmorálnímu pojetí soužití muže a ženy, zejména zpohledu nejporušovanějšího přikázání, to ví každý. Ovšem to, že má svou zvláštní dynamiku ohledně tvorby typických dvojic, to už ví málokdo. Jedna věc je ale jistá, statisticky je zcela nepravděpodobné, aby se do sebe zakoukali například pomocný dělník a zubní laborantka. Naopak inženýr a učitelka jsou poměrně častým párem.
Což takhle dát si Oskara
Klára Šuk Laciná byla inovativní režisérka suměleckým přesahem, která našla díru na filmovém trhu. Šlo o loutkové porno, dosud nepoužitý žánr svelikou budoucností, jak byla přesvědčena. Bystře si povšimla, že klasické hrané porno patří mezi ty nejsledovanější žánry a existuje dokonce i porno kreslené. Loutkové porno však dosud nikdo nenatočil, což ji osvítilo při sledování Hurvínka - ve scéně - kdy Spejbl pohladil Máničku po koleni.
Několik postřehů z dnešní Moskvy
Vasilij Ivanovič Spinuškin dělal svému jménu čest. Spal v podstatě pořád a to už dávno nebyl žádné mimino. Táhlo mu na padesát a měl roztroušenou sklerózu, přičemž vlastně ani nevěděl, kde všude si ji roztrousil. Sousedé o něm říkali, že je na svůj věk velice hravý, jelikož hravě vypil láhev vodky už před snídaní a potom spal až do večera.
To
„Maminko, narodilo se vám zdravé dítě,“ radostně oznámila sestřička soukromé porodnice novopečené rodičce.
„A je to chlapeček, nebo holčička. “ vzlykla štěstím maminka, která se to nechtěla dozvědět z ultrazvuku a toužila po přírodním překvapení.
„To vám nemůžeme říct, to by bylo genderově nekorektní,“ opáčil lékař.
Smraďoch Lepítko
Smutný hrdina našeho příběhu se samozřejmě nejmenoval Smraďoch Lepítko, jelikož byl potomkem gruzínských uprchlíků a při porodu dostal libozvučné jméno Azmipardun Georginadze. Přezdívku Smraďoch Lepítko dostal od porodní sestry, která tyto slova mimoděk vyřknula, když vzala čerstvě narozené miminko poprvé do náručí. Tato přezdívka se nakonec ujala a i sám Smraďoch byl na ni nakonec hrdý.
Smraďoch Lepítko vyrůstal vdětském domově, jelikož jeho rodiče byli mezinárodně hledaní zločinci (prodávali koks, sice ten na topení, ale to policie nerozlišuje), a čerstvě narozeného Smraďocha nechali v nemocnici.
Vánoce jsou svátky klidu, míru a kdo ví čeho všeho…
„Vánoce jsou svátky klidu, míru a bezbřehé debility. “ ulevil si Franta Vykuk před vchodem do místní večerky. Jako každý Štědrý den vstával už v šest hodin ráno, aby se vyhnul frontám v obchodech a v klidu si mohl hned po otevření nakoupit, aby byl jako každý rok nepříjemně překvapen tím, že stejný nápad jako on mělo dalších dvacet zoufalců.
„Bude hladomor,“ vrčel na ostatní ve frontě na košíky.
Chrchloň Průduška
Chrchloň Průduška byl provokatér. Hned na úvod by se slušelo prozradit, že Chrchloň Průduška nebylo jeho pravé jméno, ale díky neustálému pokašlávání mu už roky nikdo neřekl jinak. Chrchloň Průduška provokoval své okolí neustále, jelikož byl zakomplexovaný ze svého malého vzrůstu. Trpěl takzvaným ratlíkovským syndromem, který všechny malé psy nutí bez ustání štěkat na své okolí z důvodu neustálého strachu před neexistující hrozbou.
Ve víně je pravda
Nikdy mě nepřestane udivovat, s jakou jistotou všichni očekáváme, že časem automaticky zmoudříme. Takhle nastaveno to má celá populace a jakmile zavedete řeč na téma moudrost, okamžitě si to každý spojuje se svými šedivými vlasy a hůlkou ve vrásčité ruce. Ve skutečnosti moudrost s časem automaticky nesouvisí, souvisí pouze s vrozenou inteligencí, prožitými událostmi a chutí je správně vyhodnotit. Blb totiž nezmoudří, ani kdyby žil tisíc let.
Dealer z Akademie
Díky nepříliš kvalitní genealogii našeho rodu, ve spojení sponěkud laxním přístupem křízení vlastního Osudu, patřím mezi těch několik málo nešťastníků, kteří musí denně chodit do práce. Už dávno jsem otci odpustil, že nejsem potomkem Monackého knížete a sám sobě už také tolik nevyčítám pramalou angažovanost při privatizaci společného majetku vdevadesátých letech. Náš rodinný majetek se totiž vporevoluční inflaci zcela rozplynul a kromě toho nikdy žádný nebyl. Místo dopolední projížďky na jachtě a roztomilého lovení mečounů ve Středozemním moři tedy každé ráno chvátám na tramvaj, abych byl včas u svého počítače a metody konečných prvků.
Ach ty minulé životy
Věříte na minulé životy. Já tedy rozhodně ne. Tenhle skepticizmus se mě pevně drží už od hypnotické seance, kterou jsem vzáchvatu nadšení podstoupil minulý týden. Po probuzení zhypnózy mi bylo řečeno, že jsem byl vminulém životě Napoleon Bonaparte.
Jaké je to býti v řiti?
Češi jsou národem, který zřejmě nemá příliš voblibě sluneční světlo. Pořád někomu cpe tu svou hlavu do řiti. Začalo to za Rakouska. Vtruchlivé době Pobělohorské se národ Český rozhodl, že na denním světle je nebezpečno a zarazil svou hlavu do Rakouské řiti, aby se před svitem slunečním ochránil.
Kde domov můj
Naší národní hymně jsem nikdy moc nerozuměl. Nejprve se vprvní sloce významně ptá, kde domov můj, aby nám nakonec prozradila, že přece země Česká je domov můj. Jenomže já nejsem Čech, protože žiju na Moravě, alespoň geograficky. Ale to není všechno, nejsem ani Moravák (prý se to spisovně nazývá Moravan, nicméně této kosmetické úpravě kromě ušlechtilých Pražanů nikdo nerozumí), protože Moraváci se ještě dále dělí, na Jihomoraváky (to só ti kalósci okolo Brna) a na Slezany (banda chacharů u Ostravy).
Vzpomínky na minulost
Všichni čas od času nostalgicky vzpomínáme, jaké to bylo skvělé, když jsme byli ještě dětmi. Ve skutečnosti to ale zas až tak skvělé nebylo, protože většina rodičů jsou pěkní parchanti. Je to tak. Skoro všichni rodiče své děti na veřejnosti s oblibou zesměšňují.