Mandlový Sion

Z poklidných nocí babylonských vyřezaný Aššur, kde je Město Bohem i Zemí:

Ve chvíli, kdy se postaršímu muži zdálo, že chytal ryby a stále nic, stále se mu nepoštěstilo, snila mladá žena, jeho dcera, že ryb nachytala velké množství, aniž by chtěla; samy k ní z hlubin na břeh naskákaly, a pak je nazpět pouštěla do říčních vod.

            Stáli pod jakoby rozsvíceným stromem. Rozmlouvali spolu čajovým obřadem.

            Nejsou to lístky stromu (řekl), ale rybky (zašeptal).  Nejsou to rybky na větvích stromů (pověděla), ale hvězdy (zazpívala).

Svět ztichl a potemněl. Lidé se rozutekli do všech koutů, daleko ode všech, jelikož věřili, že od ostatních vzplanou jak otep slámy, první jiskra pekelného ohně. A stíny vlků, stíny vzpomínek za nimi. Až do hrubokamenných věží tlustých zdí a bez vnitřních schodů, zato se dvěma tajnými schodišti, samčím a samičím, v dutých balvanitých zdech. Kam až vedou ty cestičky králičí krve jak hnisavé boláky v podpaží?

            Načež stařec odešel, snad počítat hady světa.