ja by som to s takou istotou netvrdila - otec mal vynikajúcu mušku a v rámci vojenskej služby vystrieľal si vždy dovolenku a  neskôr na strelniciach opice na gume pre naše mačky.

Otec bol vysídlený v rámci akcie "B" preč z Bratislavy a pracoval nejaký čas v kameňolome.  

To je nadlho a na zložito a asi na román, prípadne film.

zato já už musím fakt uklízet! za hodinu razíme kouknout na jednu zajímavou realitu a pak přivezeme návštěvu z Pejru, takže... mám asi 45 minut..

/nemusíš odpovídat ;)

Tak to máš v genech - to už je jasný :) Ještě že tví předkové nepracovali na střelnici. I když... V těch kamenolomech... co přesně tam oco robil? 

Ahoj Rebecca - main stream sa u nás nenosil - bolo skôr zvykom sólo kopať kanály. Mama dokonca vyrábala kanalizačné trubky v tehelni a otec robil v kameňolome...

Pokud někdo zrovna nemusí mainstream, který je de facto experimentálně mrtev, a důvodem je i to, že jemu samému mnoho experimentů na poli (kterému možná vládnou dajací post-súdruhivia) padlo... pak bych to nenazývala vlažným vztahem. To rozhořčení může být silné a přerůst v zanevření. Američané ve školách dokonce střílí a je to už běžný jev.  Díky za poodhalení zajímavého podobenství této miniatury. A... zlato...moskvič zní rozhodně líp, než sáně. :)

Ale na druhej strane za môj vlažný vzťah k masovým hrobom môžu súdruhovia. Politickí väzni sa inak nepochovávali.  Takže prečo nie?

V poho :)

Jj

rebecca - to nejako vyplynulo z debaty, ja som sem chcela ťahať moskviča  a Howarda a nemala som v pláne aj zvyšky mojich predkov

Prosecký - až to upracem, dám sem krásny príspevok o tom, ako sa všetko leskne, ligoce, čo všetko zmizlo a  asi sa pri tej príležitosti ťažko rozlúčim aj s hniezdom sršňov. Pretože tí tu majú na rozdiel odo mňa svoje domovské právo.

A myslím, že po správe o upratovaní ani pes neštekne. Iba ak by som to zveršovala,  čo by upratovanie dosť zrýchlilo. 

Souhlas s první kritikou annie. Vskutku hořkosladké pobavení. K zamyšlení. Moskvičovanie. Skoro jako kvičení! Výstižné. Za mě další výběr.

S hrobama mám dilema. Sama jsem jeden postavila - upřímně, je mi úplně jedno, co s ním bude za 3000 let. Nenárokuju si tuto stavbičku doplanetně. Je nás tu hodně, přijdou jiní. Dokonce uvažuji, že ji před svou smrtí nebo po smrti nechám zničit.

Ale mám zvláštní pocity v břiše. Cítím, že s těmi vězni v masových hrobech a s tou kamarádkou už jsi to přehnala ;)

skôr ten Prostejov - to by nebolo cestou? Na Šumavu niekedy v lete za kamoškou.

Na Šumavu??? Tak to máš cestou!!! Kdy???

Za nabídku Moskviče pěkně děkuji :)

To by šlo. Chystám sa  jedného pekného dňa niekam na Šumavu a asi do Prostejova. Keby som to posielala, tak darom. Nechceš k tomu zvyšky z moskviča?   

Anebo přijeď! Co???

Posíláš na dobírku???

Ahoj Benetka, som rada, že som ťa pobavila.

Annie - za vojenské pochodové dychovky - to je iný stupeň ponuky. Mohla by si to oceniť. 

No, v našem národě se zas nejvíc cení, když půlku lidí rozpláčeš a půlku pobavíš, proto máme Miloše...

Vyznamenání za dechovky, tomu teda říkám Nabídka!!! Věčná Škoda, že jsi tak daleko...

no ak to dáš do zložky a usporiadaš, ušetríš  tým robotu potomstvu. Moji sa  na to vykašľali. Trochu mali pravdu - je rozdiel predávať a  kupovať ten istý dom, alebo ak ti ho zkonfiškuje štát - vtedy človeku obvykle ostáva menej haraburdia.  Je to niečo ako vyhorieť, alebo byť vytopený, ale netreba po sebe upratať,

Když tak o tom uvažuji, vyklízel jsem půdu domu, který jsme prodali a za asi za dvacet let jsme ho zase koupili zpátky. Objevil jsem při tom vyklizení pár starožitností, které děda s babičkou v padesátých letech považovali za bezcenné a vrátil jsem jim život .  Jsou opět v bytě na čestném místě. Napadá mě, jestli někdo něco cenného objeví na půdě po mé smrti. Budu tam muset dát do nějaké truhly pár složek se svými básněmi. Třeba bude někdo myslet, že jsou z devatenáctého století.

Pretože som odkojená skôr  srandou, než dojímaním sa. Na to nebol priestor, čas  a podmienky a na staré kolená to už asi nedoženiem. Aj keď tu v tomto národe sa skôr cení to, keď niekoho rozplačeš, než rozosmeješ. Ale nielen tu.  

Asi si ten klobúk predsa len naraz späť - teda za predpokladu, že je to poctivý slnečník a nie nejaká baretka. Nechceš naň prišiť pár vyznamenaní za dychovku ako ozdobu? Vybrala by som tie, čo majú pekný zvuk.

Klobouček smekám.

Mrzí tě??? Proč by všechno mělo bejt veselý? Důvtipný je to až až.

Sbírka by mě velmi zajímala. Já jsem známá plačka... A tuším tady velký příběhy. Tak to uvaž...

Ahoj Annie - v tomto hice si mám nasadiť ešte aj klobúk?

Mrzí ma, že to nie je dostatočne veselé. Ale nemôžem určovať čitateľovi, čo si má a  čo si nemá myslieť. To už som pochopila, že nejde. Preto sem nedám svoju zbierku poviedok o našich rodinných funusoch. Aj keď v niekoľkých prípadoch mi dané situácie jednoducho neumožnili byť dostatočne smutná.   

Komenty sú strašne fajn vec - človek sa niekedy zakecá o niečom úplne inom. Ale myslím, že je to fajn. Na odbornú kritiku sú tu iní machri. 

Vaše prevozchodítělstvo!!! Klobouček!!! To mě teda hodně pobavilo, samozřejmě ne tak chechtavě, spíš jemně a maličko hořkosladce. Krásný spojení půdy s Tutanchamonovou hrobkou, vtipný. A jsem velešťastna, že rybářský háčky byly nakonec přece jen k něčemu :)

A jako druhej díl toho textu se daj číst tvý odpovědi na komenty výše.

Tip a.

už jsem se k tomu vyjádřil předtím, neotvíral bych hrob ani ve jménu poznání, vědy, historie, nebo čehokoli jinýho, jednou je to hrob toho kdo v tom viděl nějaký smysl a mělo by se to respektovat, byl to reálný člověk co měl nějaký sny, představy, touhy, ne položka v seznamu do muzea

Aru to nevadí - nemyslím si, že diskusia  sa nutne musí zaoberať iba dielom na jeho vrchu. Ale keby sa nehrabali v hline, historických odpadkoch, nenašli by Vestonickú Venušu. A my by sme si myľne mohli myslieť že si naši predkovia potrpeli na 90-60-90.    

Niektoré písma sú už iba na náhrobných kameňoch k lúšteniu.

jo, promiň, odklonil jsem se od textu díla

nemám dostaočne technického chochmesu na poskladanie moskviča - nevedela som si sama ani osadiť stierače na starú škodovku. 

Aru - nie som vyznávač hrobovej kultúry - na to mám príliš  veľa predkov v neoznačených masových hrobovh - väzni na Mírove sa ináč nepochovávali.

Mňa len zarazila tá podobnosť medzi vecami na povale a v hrobke  Tutanchamóna.

Ale máš pravdu v tom, že by človek mal rešpektovať náboženstvo, miestne zvyklosti,  správať sa podľa toho kde a  v akej krajine sa nachádza. 

to je živá história jedného koberca jednej mamy ... nemá to ďaleko od rozjímania

Koberec mám nesmierne rada - jedna z mála vecí, čo sa k nám vrátila, keď mamu pustili z basy. A keďže nemala v tom čase kde bývať, tak sa  sťahovala každý týždeň aj s kobercom a jednými hodinkami. 

Ó! ... dúfam, že sa ti koberec páči ... niet nad ručnú prácu ... stúpať po takom koberci, to je hotové rozjímanie 

tu na dedine, kde žijem ako prisťahovalec mnohé staré tetušky sa pochválili svojimi výbavami, ktoré si za mlada utkali ... plachty, obrusy, záclonky, dokonca košele ... a ešte aj pekne povyšívali 

moskvič na povale to je ako z verneovky ... poskladať, naštartovať a fujazdiť

myslím si, že evropanovi chybí už nějaký ten pátek úcta k předkům a otvíraní hrobů a vynášení předmětů z něho je pořád vykrádání, ať se jedná o rok, nebo tisíc let starý hrob. např. v r. 3000. se budou otvírat současné hroby, všechno posvěcené státem.

dost pochybuju, že faraoni se nechali pohřbít do pompézních hrobek proto, aby ona hrobka byla otevřena a předměty vystavovány po muzeích,

jsou to vykradači a ještě se tím chlubí a všichni jim k tomu tleskají, jako k úspěchu

Aru - s hrobmi problém nemám - o tie sa  "stará" štát.

Ale asi je rozdiel ako starý je ten hrob, ktorý vykopeš. 

otevřít hrob starý tisíce let, gratulace a umístění předmětů v muzeu,

otevřít hrob starý pár let, vězení a hanobení v tisku

:D

raději se probírat půdou, než hrobem :)

neviem si predstaviť veselé moskvičovanie.

Ale moja stará mama mala tkáčsky stav a jeden jej koberec leží predo mnou. 

za mlada sme s bratom objavili u starej tety na povale rozobratý starý tkáčsky stav ... dali sme ho dokopy a veselo tkali