Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Protože

10. 06. 2021
1
3
381
Autor
MAJKL65

Venku svítí ráno

jakoby si vyměnilo místo s žárovkou v lampičce na nočním stolku

a všechny stíny ještě spí uvnitř krypt

ještě je ta vteřina, která je pokaždé věčností

než se jako s prásknutím biče, jímž se vyznačují nádražní hodiny

stane vteřinou jinou

to přišlo svítání vzít mrtvým těla

a z ženských snů se stávají motýli, kteří příčinou jsou barev

však, když usedne ti některý na okamžik na dlaň

nikdy ji nesevři

ona stala by se tmou

je takové jiné ticho

jakoby všechno bylo někde v dálce

i já

i ty

jen oči hovoří jasnými slovy

když díváme se proti času

rychlostí pohledu

která je nekonečná

a světlo je proti ní pomalé jako paní s hůlkou

přemýšlím o smrti

o tom, co koupit

v kolik mi to zítra jede

a jestli jsem ti to hezky udělal

a vlastně tak píšu básně

a ani o tom nevím

a ani o tom nevíš

a slunce je ještě malá kapka medu

jen ji vzít a osladit s ní čaj

ale jak by potom dozrálo letošní víno

a tak ti zamíchám šálek proti směru hodin

a osladím jej slovy

jako když kněz posílá duše do nebe

nebo šlapka prodává lásku

a ještě chvíli jen tak budeme

abychom zapomněli na to, co je

protože to je příliš málo

 


3 názory

Santi€
13. 06. 2021
Dát tip

Tisící dvoustá dvacátá čtvrtá variace na ranní téma a přece se všechny sluneční paprsky ještě nezměnily na slámu, ještě se mi daří naleznout v tvé samomluvě drobný skvost.

jen oči hovoří jasnými slovy

 

a slunce je ještě malá kapka medu

 

 


Luzz
10. 06. 2021
Dát tip

z mužských snů se nestávají motýli?

je to sice plný takových těch hezkých přirovnání a obrazů, ale žádný ke mně nepromluvil nějak intenzivněji... snad ty nádražní hodiny, vteřiny - ale prásknutí bičem? to mi nepřijde úplně přesnej zvuk... občas tomu tedy nerozumím - nekonečná rychlost pohledu a pomalé světlo asi bude nějaká narážka na teorii relativity, ale ve fyzice nejsem moc zběhlá... prostě moc obrazů, příliš... jakože cítím tam snahu vyjádřit nějakej protiproud času (?), nostalgii (?), význam přítomné chvíle - ale nějak se mi to celkově rozpadá pod rukama (před očima).

ale poslední tři verše jsou vlastně docela hezký... a svým způsobem optimistický.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru