Vysílačky

Příhoda první je vymyšlená nebo pravdivá, znám ji z vyprávění.

Příhoda druhá je příběh přibližně stejný jako film, který natočila Česká televize. Nedávno ho opakovali na ČT3. Když ho dávali v televizi poprvé, chodila jsem ještě do školy. Následující den přerušila výuku ruštiny paní profesorka Stonková, zeptala se, zda jsme film viděli a řekla, že nemůže chování pachatele strávit. Tenkrát jsem nevěděla, jak dnes budu ráda, že to řekla.

V sauně

Pavel seděl na lavici a nechával do sebe vstřebávat páru. Je to krásný pocit! Zasloužený odpočinek na konci týdne. Pára mu pronikala do nosu, očí a každičkého kousku jeho těla.

„Mohu si přisednout?“ Pavel si prohlédl svého nového souseda. Má pěkně vypracovanou figuru, říká si. Musí mít čas se tomu věnovat, to já nemám.

„Chodíte do sauny dlouho?“ zeptal se ten druhý

„Už asi dva roky. Vždycky se tady uvolním. Pomáhá mi to od stresu.“

„Proto jsem tady i já. Doporučil mi to kolega, protože se nemůžu soustředit.“

„Spousta lidí má problémy.“

„Takové jako já nemá nikdo. Nebude věřit, když vám to řeknu.“

„Co se vám stalo?“

„Byl jsem u zubaře. Plomboval mně zub a přitom mně tam nainstaloval vysílačku. Strašně mě to ruší. Vysílají zprávy z různých zemí a jde to přeze mě.“

„To je nepříjemné. A divné,“ řekl opatrně Pavel. Nebyl si jistý, co má říct, jak se má zachovat.

„Nemůžu pochopit proč zrovna já. Proč si vybrali mě.“

„Proč si myslíte, že to udělal zubař?“

„A kdo jiný? Před tím jsem nic neslyšel. Začalo to až potom, co jsem byl u zubaře. Byl jsem za ním, ale všechno popřel. Pochopitelně.“ „Nevíte náhodou, jak dlouho můžu vydržet v té páře?“

„To je u každého jiné. Ale měl byste být na sebe opatrný. Proč to chcete vědět?“

„Myslel jsem....chtěl bych, aby se ta vysílačka pokazila. Jsem už zoufalý. Zkusím jít ještě za tím zubařem.“

Žert

Detektiv Klásek byl v hotelu zcela soukromně jako běžný host. Náhodou však uviděl muže, který se díval klíčovou dírkou do cizího pokoje a volal: „Helenko, jsi tam? Ozvi se!“

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptal se muže.

Ukázalo se, že muž je pan Jouza, muzikant z kapely ubytované v tomto hotelu a má starost o svou kolegyni.
„Buď je uvnitř a něco se jí stalo nebo není, ale důvody k obavám jsou tytéž. Je ráno a ještě se nestalo, že by se do rána nevrátila aniž by cokoli řekla. Včera si stěžovala, že jí není dobře a pořád slyší stejnou melodii,“ řekl Jouza.

Detektiv se ujal vyšetřování. Dozvěděl se, že včera ještě zpívala na koncertě a pan Jouza ji viděl naposledy v divadelní šatně. Prohledal tedy divadlo, ale nenašel ji. V pokoji také nebyla. Obvolal nemocnice. Zavolal kamarádům na policii, aby se ujistil, že se nestala obětí dopravní nehody. A tady přišel na stopu. Dozvěděl se, že jeden potlučený řídič, který havaroval, vypráví o tom, že viděl ženu oblečenou jen v prádle, jak mu přebíhá přes cestu. Alkohol u něho nezjistili.

Ihned si spojil oba případy. Společně s policií začali prohledávat les v blízkosti havárie. A skutečně – našli Helenu. Seděla na pařezu jen v prádle a nepřítomně zírala před sebe.

Detektiv Klásek si všiml, že má stále na hlavě paruku. Sundal ji a našel v ní vysílačku, která hrála stále opakující se melodii.

Pachatele našli snadno. Byl to Helenin kolega, radioamatér. Dal jí vysílačku do paruky už před koncertem. Chtěl vědět, jak to Helena zvládne. Když úspěšně dozpívala, přestala ho zajímat a šel na párty, kde strávil celou noc až do rána.

„Možná bych jí to řekl, ale přišli pro mě kámoši a tak jsem šel s nimi. Nenapadlo mě, že si paruku nesundá,“ dodal.

Helenu odvezli na psychiatrii.