Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednou
Autor
pété
Člověk by řekl
jak moc se známe
tolik let zpátky
tě v buňkách nosím
a přece nejsi pokrevní
a ani nevíš
co ráda snídám
a za co každou noc prosím
i když bys to mohl
už dávno tušit
kdybys chtěl
a všechna tahle „kdybys“ a „mohl“
jsem si dávno vyryla
do kůže na krku
do dásní
od kolen
směrem k palcům bosým
jen pomyslně – samozřejmě !
člověk by neměl odmítat lásku
co mu někdo jiný dá
jednou by mu mohla chybět
jako ty mně teď
a jakou jednou
Tobě já
6 názorů
Je v tom dost poezie až po bosé palce. Pak jako by ses té poezie lekl a napíšeš jen pomyslně - samozřejmě. Zbytek už ztrácí šťávu. Jo je to pravda co píšeš v závěru, ale pravda napsaná tak nějak bez poezie. Za první tři čtvrtiny tip.
Ach Pane!!!
Tohle mě úplně úplně úplně... Co vlastně?!
Vykolejuje.
Rozmělňuje.
Chytá za pačesy.
(Které vlastně ani nemám!)
Oslovuje.
(Mimochodem: Nenapsal jsem to já sám?!?!?!)
Samo že v obráceném gardu... :)