Phantasia? V.

Slávek stojí u okna v kuchyni. Ano - u téhož okna jako před čtrnácti dny. Pozoruje další plně naloženou armádní tatru která projíždí kolem. Už by ani nespočítal kolik jich za ty dny bylo. Na korbě je změť suti trámů skla a plechů. Na vyhrazeném místě kousek za vesnicí se tyčí hromada sutin veliká jako... Jako co vlastně? Sviňa ani kráva ne - ty už jsou zcela mimo příměr. Veliká jak Brno. Tak asi... Pojednou na asfaltu zarachotí pásy. Tanky... Tanky! Slávek se s bušícím srdcem krčí v zákopu a nad ním přejíždí Panzerkampfwagen VI. Ale ne. Nakonec se vynoří bagr na pásech a s protivným skřípěním si to pomalinku šine silnicí. Slávek s úlevou vydechne a zamíří do předsíně kde si oblékne trenýrky a kraťasy a vydá se na procházku válečnou zónou.

První čekpoint je jen kousíček od jeho domu. U značky zákaz vjezdu kombinovanou se zákazem odbočení do prava stojí zády dva v maskáčích. Když jeden z nich zaslechne šramot kroků otočí se s namířeným kvérem a s prstem na spoušti. Slávek se zastaví a podplukovník si jej měří pohledem. Ten druhý se ani neotočí. Pak sklopí zbraň hlavní dolů a kývne. Jako že jo. Jako že volno. Jakože můžeš projít... A Slávek jde. Pomalu jen co noha nohu mine a pozoruje. Ještě je daleko od epicentra výbuchu. Škody zde nebyly tak velké a většina oprav je již hotova. Další čekpoint je na křižovatce uličky vedoucí od kostela ke hřbitovu. Tady vojáci sedí pod plátěným přístřeškem vedle márnice která je bez střechy. Před protějším rohovým domem má paní domácí vytažený gril na ulici. Vůně grilovaného masa se nese na metry daleko. Dáte si to s hořčiců a nebo scete neco inšího k temu ptá sa vojáků. Já s hořčicí odpovídá první a druhý se přidává. Třetí jen dopije birell v plechovce kterou zmačká a hodí za sebe a nastaví tácek. Slávka si nikdo nevšímá a tak kráčí dál. Obraz zkázy povalených pomníků zůstal stejný. Jenom suť zničených obvodových zdí už je pryč. A kolem stojí nepřeberná změť osobních aut karavanů náklaďáků nakladačů dodávek. 

Epicentrum se blíží. Sklípek Slávkova kamaráda má střechu zakrytou plachtou. Ale mladá višeňka která rostla před okny už tam není. A není ani sklípek vedle. Zůstala jen betonová plocha a vchod do podzemí zakrytý prkny. Náhle se Slávek zastaví a nechápe co vlastně vidí. Kolem prostě není nic. Nic! Opřese se o něco co kdysi bývalo autem a s přivřenými víčky se snaží dopátrat v paměti jak to tu vlastně bylo před tím výbuchem. Teď prostě vidí jenom planinu. Na tomhle místě zůstaly stát všeho všudy tři baráky. Kolem projede zarostený chlápek ve špinavých monterkách. Ahoj Pavle! To je přítel který měl štěstí a jeho dům stojí. Na střeše plachta a okna a vstupní dveře zatlučené prkny. Ahoj odpoví a sundá z nosiče kola balík minerálek. Bočním vchodem mizí v domě. Na povídání to není. Naproti krmí bagr korbu další tatrovky. Ze zbytku domu víří oblaka prachu...

Na dětském hřišti o kousek dál kam si chodil hrát s Adámkem a kde v létě hlídal i děti přátel je teď občerstvovací místo pro dobrovolníky. Stolky a lavice pod přístřeškem. Ječící rádio. Rachotící elektrocentrála. Tady ještě proud nejde. Ostatně vyvrácený betonový sloup vedení stále leží tam kde padl. Jenom dráty zmizely. Svodnice - strouha která odvádí vodu je už víceméně vyčištěná. Stromy jsou pokáceny a odklizeny. U mostu po kterém vede trať Břeclav - Přerov je daší čekpoint. Obrněný transportér s hlavní kanonu namířenou k Týnci stojí napříč vozovky že kolem taktak projede osobák. Další bagr právě bourá budovu bývalého nádraží. To je taky jediná budova která ještě široko daleko stojí. Stála. Náhle zaduní na náspu vlak a dieselová lokomotiva přesupí s několika nákladními vagony. Troleje jsou strhané...

Slávek kráčí dál a pár vojáků jej sleduje co že se to tam motá za exota. Zvláště když zakopne o cihlu která leží uprostřed cesty. To Slávek pozoruje prázdné místo kde stál jeho oblíbený modřín... Ach Pane... No jo no... To je celý on. Lidé nemají domovy a on pláče pro stromy. Je to tu podobné jako o chvilku před tím - taky tu jsou všeho všudy tři baráky. A o kus dál ani to. Jenom holá pláň přes kterou sem tam prochází lidé. Jediné co tam stojí jsou mobilní kadibudky. Náhle si Slávek uvědomí že stojí tam kde stávala "jeho" dolní hospůdka. Hlavou mu bleskne písnička od Slávka Janouška Imaginární hospoda. Zde se čuralo a tam se pivo točilo...

Pak si vzpomene že vlastně nese na obecní skládku bioodpad z kuchyně. Slupky od brambor a cibule jadřince jablíček. Ale i skládka vypadá nějak jinak. Vysype igelitku a kolem rybníka si to šine domů. Vždycky tady hladil stromečky a mluvil s nimi ale nezůstal ani jediný......

Ach Pane! Prosím!! Chci se probudit z tohoto hrozného snu!!!