Recompense, J.E.Howard

Recompense (original by J.E.Howard)

I have not heard lutes beckon me, nor the brazen bugles call,
But once in the dim of a haunted lea I heard the silence fall.
I have not heard the regal drum, nor seen the flags unfurled,
But I have watched the dragons come, fire-eyed, across the world.

I have not seen the horsemen fall before the hurtling host,
But I have paced a silent hall where each step waked a ghost.
I have not kissed the tiger-feet of a strange-eyed golden god,
But I have walked a city's street where no man else had trod.

I have not raised the canopies that shelter revelling kings,
But I have fled from crimson eyes and black unearthly wings.
I have not knelt outside the door to kiss a pallid queen,
But I have seen a ghostly shore that no man else has seen.

I have not seen the standards sweep from keep and castle wall,
But I have seen a woman leap from a dragon's crimson stall,
And I have heard strange surges boom that no man heard before,
And seen a strange black city loom on a mystic night-black shore.

And I have felt the sudden blow of a nameless wind's cold breath,
And watched the grisly pilgrims go that walk the roads of Death,
And I have seen black valleys gape, abysses in the gloom,
And I have fought the deathless Ape that guards the Doors of Doom.

I have not seen the face of Pan, nor mocked the Dryad's haste,
But I have trailed a dark-eyed Man across a windy waste.
I have not died as men may die, nor sin as men have sinned,
But I have reached a misty sky upon a granite wind

Odměna (přeložil Okeya)

Já neslyšel loutny tón vábivý,
ani kovových polnic volání,
ale jednou v ponurém zákoutí
řev ticha mé tělo si podmanil.
Já neslyšel bubny, co krále provází,
a neviděl jejich vlajku k nebi vyletět,
ale zažil jsem, jak draci přichází,
ohnivé oči zaplavují svět.

Já neviděl jak jezdci padli
pod silou běsnícího davu,
ale kráčel jsem ztichlými sály,
kde zvuk vydával všanc tvou hlavu.
Já nelíbal talisman vzácného hosta -
tygří tlapku kněze zlatého boha,
ale kráčel jsem ulicemi města,
kudy neprošla ještě lidská noha.

Já nebyl na bujarých oslavách,
kde zpitý král přátelsky by na mě dých,
ale prchal jsem před očima v temnotách,
před šepotem křídel démoních.
Já neskrýval jsem se u dveří,
abych pak vklouzl a královnu líbat směl,
ale poznal jsem strašné pobřeží,
které nikdo přede mnou neviděl.

Nebyl jsem svědkem dobytí hradu,
kdy standarta z věže byla stržena,
ale potkal jsem v pustině čtyřnohou zrůdu,
na jejímž hřbetu krásná žena seděla.
A slyšel jsem podivné dunění,
na celém světě já jediný,
na černém pobřeží černé město spí,
za úplňku se vynořuje z tmy.

Prožil jsem zuřivé poryvy větru,
cítil jsem dech jeho mrazivý,
strašlivé poutníky sledoval v šeru
na Cestě smrti - sám strašlivý.
Černá údolí jsem nehnutě sledoval -
ty propasti beznaděje, živící se smutkem,
o Bránu osudu statečně bojoval -
já svedl boj s nesmrtelným opem.

Spěchu dryád jsem se nevysmíval,
Panův obličej já neviděl,
černookého muže jsem následoval
přes pustiny až tam, kam šel.
Jak jiní lidé hřeší, já nehřešil.
Jak lidé umírají, já neumřel.
Ze země temné, kde celý život jsem žil,
na mlžnou oblohu já šel.