Písmák Ač
ač je má láska dítě dávných časů
kdy žilo se pro pravdu, čest a krásu
diví se, když se s některou z nich potká
že není krotká
Povrchy
Táhnu kus šmirglu sem do sna,
jdu se odlíčit.
Lásko, jsem křehká a drsná.
Slupka od liči.
Vázané verše
krok těžký, až se chvěje zem
že chvění téměř neunesu
ti koně, koně horských lesů
okutí hrubým železem
Plamením
Možná, že pozpátkuvprostřed jdu kamením. Vlévám se v počátku,na konci
plamením.
Hladovou nocí
tma odtrhla dna lodímna jeden černý nádechhladovou nocí brodímaž k bokům v živých hadech
v ústech se rozetmělopo těžkých orchidejíchaž k bokům koupu těloloď bez dna v smyčkách jejich
Sova za dne
jsem sova za dne
kde jste, mé stíny chladné
upsaná do snů v lesku slída
čar černostříbro neuhlídá
Tryskem
zamčeni ledem prohraní předem zapřahej jedem
milý muj
po poli hnědém lepkavým medem spoutáni krédem
pamatuj
Uspávanka III
Když lehneme si na polštářea nechce se nám ještě spát,sny nežli pohladí nám tváře,budu ti chvilku povídat.
Ažzavřeš pusinku i oči,tak pošeptám ti potají,o čem si cvrčci na úbočívysokých strání cvrkají.
Tak poslouchej. Už dávno je to,byl večer teplý jako teď,jak dozrávalo pozdní léto.
Pouť tam
Přes klenutý most tvého dechušel
za Styx
z Léthé ochutnatvečerních slzí
pro útěchuco zhasí
***
Mollově dozní tiché Snadnež opadané květy smetemTam někde uvnitř je to znát. Hlubokým tónem starých flétenrozteskní srdce pozdní květenZačal nám temný květopad
Žluté vody
Pod horami se hnuly vody Žlutavá chmurná záplava nánosem jílu krášlí vchody Na duši špíny víc než škody lepkavé bahno nechává Vody se hnuly pod horami okrovým proudem hubí dech Když bojíme se doma sami otázkou sbíhá s hodinami mravenčí rytmus po zádech Pod horami se vody hnuly unáší k marnu žlutý jíl Naděje, děvka bez skrupulí zubatým nožem duše půlí na bolavý a mrtvý díl.
Ranní čajová
Barva Tvých očí v ranním čaji, když v šálku sny se dozdávají.
Horké víno
VĚTA OHNĚ Dej mi svůj žár přichází noc a bude příliš krátká Dej mi svůj žár ať plamenem se stanu k oslavě léta, které minulo Dej mi svůj žár Volání budoucnosti malichernost Volání minulosti slabost Voláni úderů srdce Dej mi svůj žár Tvá krev je krví mou VĚTA SKOŘICOVÁ Na deskách bublá prach V zahradním domku čeká Cinnamoma voňavou kůru leští olejem Složené oči jako drahokamy se stovkou fazet Lýkožrout usnul za pochodu Do vody hází Fleuris kámen po kameni pod vodou staví sídlo času Cinnamoma je nedočkavá teplou bronzovou pletí cítí chvění Lýkožrout ukončil další směnu a Fleuris marně tahá z dlažby kostku Polštáře prachu desky Cinnamoma rozestýlá ve sloupu světla orli křičí v termice Cinnamomo. Lýkožrout brousí zub po zubu o čas A Fleuris hledá ve štěrku. Cinnamomo. Cinnamomo.
Lásko má...
Na křídlech soumraku píseň se snáší, do květů bodláků zakletá, do kůry dubové. Dech stíny plaší. Naposled. Poprvé.
Hledači pramenů
Když soumrak přichází a stíny kamsi zvou,
podél řek putují hledači pramenů.
Ti, s tělem samý šrám - nehledí na cenu -,
jen vzhůru stoupají výš za vidinou svou.
Samael
Když dávných bájí svůdný hlas pryč mysl odvádí, když obrys mečů na stěně můj pohled pohladí,jen letmý dotek na skráních a tichý šustot křídel Tvých Tvůj přílet prozradí. Když runy ryté do jílce mi ruku osmělí, když zvonem zazní zbraní třesk v polibku čepelí,když ostří pije horkou krev, nad řevem střetu zní Tvůj zpěv, co zvoní ocelí. Když nízko krouží hejna vran po bitvě prohrané, když ztichne pole válečné, noc chladná nastane, umlkne nářek na pláních,jen tichý šustot křídel Tvých životy odvane.