Vodnářské blues

Dagmaram: když se zamyslím na tím, které emoce mne vedly při psaní těchto dvou úryvků, musím uznat, že ten první úryvek psala závist a ten druhý evokuje naději.

Aru, nezničitelný optimisto, dobře, mohu to zkusit.

Kočkodane, překvapils mne. Skoro mám chuť uvažovat, co jsem to provedla. Mně to ani s odstupem času nepřipadá na styl "Kdo chce Kočkodana bíti, pár písmenek si vždycky najde."

A Kamamura ještě víc. Ale protože cibule je užitečná (např. guláš bez cibule neuvaříš), jsem ráda, že ses zastavil. Taky se k Tobě zas vydám na návštěvu, ale tentokrát už obezřetnost beru s sebou, protože mi připomínáš postavičku všiváka Ho z mnou opakovaně čteného oblíbeného dílka nejmenovaného literárního mistra, který nesouhlasí s reedicí svých děl. Dřív jsem nechápala proč, když za to dostane peníze. Dneska už mám téměř jistotu, že vím proč: Peníze nejsou všechno. A když někdo napíše sci-fi dílko, je to jakoby ukradl kus Fantazie, a policajti jsou všude stejní (Cokoli napíšete, bude použito proti Vám. Navíc pokud popisujete svou vlastní fantazii, je to jako Váš otisk prstu, který jste zanechal na místě činu, a tím se cesta k Vám plně otevírá). I když se možná jen nechávám zbytečně unášet a nejde o nic jiného než že se autorovi snaží jeho podvědomí vyhovět ve stylu Napiš si co chceš, dostane se Ti čeho žádáš. A taky je tu knížka Líheň, která do toho taky vnáší pěknej zmatek. No ale to už jsem hodně daleko od kritik, takže hybaj zpátky. Kamamura...hmmm, třeba se taky někdy dostane na úroveň pana Ho.

Blacksabbath mne naštěstí vrací do rovnováhy. Jasně, že jde jen o rýmovanou blbinku k pobavení. Do kategorie Smíšených veršů jsem ji dala, protože je pro holky i pro kluky. A do vážně míněné poezie proto, že jsem doufala, že to přiláká někoho, kdo mi vysvětlí, co  jsou vázané a volné a smíšené verše. O škatulce Senrjú vůbec netuším, co by mohla znamenat.

Díky všem, jste hodní.

pobavilo....Zelenina, ryby, vejce...tím vším krmí teta strejce...Lidi jsou mrchy všežraví, před ničím se nezastaví....:-)))))))))))))))

Kočkodan - s recenzí souhlasím. Tato básně je poetickým ekvivalentem cibule - pod slupkou skrývá mnoho vrstev, a při loupání přinutí člověka ronit slzy. 

Jde o mnohovrstevnaté dílko – gastronomie, obuvnictví, anatomie, zoologie... každý si může vyzobnout něco, co ho nejvíce přitahuje. I já, čtenář mužského pohlaví, mám určitého favorita... (panicky rudnoucí smajlík)

básnické střevo může vyrůst, zalévej ho časem ;))

hopík :)

líbí se mi :

Vrstevníci na palici

lezou jen po vrstevnici.

"Budeš chlapík jako rys."

říká doktor mravenci

se silami na konci.