Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNorsko II
Autor
Kamamura
Helo, Norsko, kámo, leží mi to v hlavě, jako žes mi jako jedinej tady věnoval báseň, jako teda že mě konkrétně, vosobně, tak jsem se ti rozhodl také věnovat nějaký literární útvar.
Jelikož jsem se ale úplně svojí nezlvadatelnou grafomanií naprosto vyčerpal, a už mě nic, ale nic originelního nenapadá, tak tu mám aspoň jednu historku/pohádku ze staré Číny, pamatuju si jí už jenom matně, ještě z dob, kdy mě na mě různí učitelé bojových umění zkoušeli, která rána do pěstí do žaludku mě toho nejvíc naučí. Ale to už je dávno, takových třicet let učitě (historky z Číny a Japonska byly tenkrát strašně v módě, zvlášť v podobných kruzích). Takže kdybych v ní něco zvrzal, tak sorry. Zas se můžeš utěšovat tím, že já, na rozdíl od tebe, prodávám lacino - vlastně tahle je úplně zadarmo! A víš, co se říká mezi šíbry pražské Galerky - "Darované kradené pohádce na zuby nekoukej!"
Tak si nalej dalšího paňáka, pěkně se posaď... a vychutnávej! Cheers!
Bylo nebylo, za dávných časů dynastie Tchang... a nebo to bylo za dynastie Sui? Už vážně nevím, milé děti, hlavu mám starou, šedivou nebo růžovou (podle toho, jak je to dávno, co jsem se holil), mějte se mnou přece slitování!
Tak tedy kdysi dávno se procházeli dva císařští rádcové, říkejme jim ministr Li a ministr Wang, jednou za zahrad císařského paláce, a na chvíli se zastavili k odpočinku a lehké konverzaci na klenutém můstku nad jednou ze zahradních říček, ve které rejdily tehdy oblíbené zlaté rybky.
Ministr Li po chvíli zamyšleně pravil: "Taková zlatá rybka je zosobněním životního štěstí. Ponořena v přítomném okamžiku, plave si sem a tam, neplánuje, co zítra, ani nelituje toho, co bylo včera, prostě jen existuje!"
Ministr Wang vrhl na svého kolegu skeptický pohled a odpověděl: "A jak tohle všechno víte? Mluvíte rybí řečí, nebo umíte odezírat z pohybů ploutví a skřelí? Vy se jen dohadujete, jak se taková ryba může cítit. Třeba jí bolí břicho, nebo ploutve, třeba jí útroby sžírá smrtelná nemoc, třeba je její frenetické rejdění ve skutečnosti předsmrtou agónií. Pchá, co vy můžete vědět o tom, jak a co cítí nějaká ryba v řece?"
Ministr Li pohled přísně opětoval, a pomalu pravil: "Když už mi, drahý kolego, něco vyčítáte, tak by bylo když už ne slušné, tak aspoň prozíravé, abyste se téhož nedopouštěl sám. Co vy totiž můžete vědět o tom, co já můžu vědět o tom, jak se cítí taková ryba v řece?"
5 názorů
lastgasp - tak to tě musím seznámit s jistým Safiánem a Musashim odsud z Písmáka, to by mohlo být nadmíru zajímavé a tvůrčí setkání - tito dva nadmíru erudovaní gentlemani totiž mají o tom, co je to největší umění, docela jinou představu. Ještě musíme sehnat čtvrtého jako jsi ty, aby to bylo dva na dva. A já si musím koupit jumbo porci popcornu, protože to bude stát za to. ;-)
Katovnu už na ČT2 nedávají, ale alespoň na odlesk její fousaté slávy bychom se mohli vzmoci...
Jako chlap tě uznávám, jinak bych tu nebyl. Vedeš si excelentně. Musel jsem si to několikrát přečíst, aby se mi rozsvítilo. Za největší umění si představuji udělat z prdu kuličku.
lastgasp - máš pravdu, takhle obecně, z dálky, se pravdivé výroky konstruují bez většího nebezpečí. Hele, zkusím to taky:
Cokoli, co člověk řekne, buď něco znamená, nebo to neznamená nic, ledaže bychom na něco zapomněli. Otázkou potom ovšem je, jak zjistit, která možnost kdy platí, a proč, a pokud ne, tak proč ne, případně odkdy, dokdy, a za jakých podmínek.
Tak co, jak si vedu, he? Uznej jako chlap - napoprvé to nebylo špatné, ne? Jo, žvanění, to je vznešené umění otevírající brány paláců. Jak říkával můj bývalý šéf, být managerem, to znamená umět především žvanit, ale ne žvanit, ale Žvanit!
Hovořit o něčem, o někom, předpokládá o něčem, o někom, něco vědět. Nevědět o něčem, o někom nic, ale o něčem, o někom hovořit, znamená o něčem, o někom blábolit prostoduché nic.