Synek

Na okno ťuká mi buclatý mráček, kroutí se, kape, slzičky roní, před deštěm schovaný stěbetá ptáček pod máminým křídlem jenž láskou ho hřeje, slovíčka vděku spřádá pro ni, písničku oslavnou s úctou ji pěje. Takových ptáčků už věru není, napnout jen křídla do hvězdné výše, ráno pak objetí znovu si cení, s děravým tělem, na prázdném břiše. Jak hezké by bylo být tím hodným synkem, hříchy své pominout, a znovu začít, však kdoví co robátku čas přinese vínkem, máma mu přestane nadobro stačit.

---