Kyvadlo z brokátu

Své malinkaté tajemství mám

hůlkovým písmem vepsané ve snáři

pod víčky oslnivě tvůj úsměv mi září

bez mučení k hříchu se doznám,

chuť těla tvého hebce opojného

s radostí na jazýčku si hýčkám

srdce žár ohnivý s láskou ti dám

i s nádechem polibku hřejivého,

oddanost, kterou touhou vulkánu znásobím

horkost lávy, peklo mrazivě spalující

nesežehne milence spolu se milující

tok rozvodněné řeky dravou vášní umocním,

poté z něhou na pomoc přispěchám

času přece není nikdy dost

třeba budu i nezvaný host

dávkou olejíčku chrám tvůj polaskám,

v náruči mé měla by ses cítit blaze

možná jsem bláhový panáček i naiva hloupý

na slovo upřímné však nikdy nebudu skoupý

bičem zradu potrestám včas a draze.