Pro usnutí

Další tajuplná bavlnka rozkoše

padá ladností uvolněných listů

po větru hebce ze stromů snášejících se k zemi,

tvé rty opět beze slov mluví,

pootevřená jsou tak svůdně,

až dech se tají,

zřekl jsem se ho,

dýcháš přerývaně, přesto mocně a významně,

vzdycháš, sténáš,

milostně naříkáš,

tvé dlaně i prsty tělo mé objaly

a nehty nedlouhé pronikly pokožkou

do mých starých,

nemohoucích kostí,

bolí to, přesto jsem opojen

poctivou dávkou neuhasitelné vášně,

blaženost nás naplňuje a prostupuje,

všechny ohně Světa

chladivým obvazem jsou,

srovnám-li je s mým nitrem,

to přeplněné něhou rozkvetlo v tento vzácný okamžik,

žhne po tobě,

proměnilo se

v dar věnovaný tvé touze i chtíči,

zakláníš hlavu,

oči,

drahokamy zorniček

pod víčky nedobytně jsou schovány,

co tětivu luku napínáš svůj chrám,

tělo pudem po hříchu rozohněné,

prsty u nohou nevědomky v pěsti zatínáš,

brány Edenu kopnutím rozevírám

a ty, holčičko

medově voňavá,

neváháš,

bez meškání do nich vstupuješ.