Bezejmenná

Pekne... i kdyz se clovek chvilemi v te melancholii a snilkovstvi trochu ztraci...libilo se mi

já nevím ale myslím že právě kvůli takovým lidem jako je Olina které to nějak osloví kteří v tom vycítí jakousi "pravdivost" pocitů bez zbytčného pitvání i když já sám proti pitvání nic nemám a někdy bývá i užitečné ale "poučen z předchozích nezdarů" budu volit pro příště jinou rubriku a protože rubrika "soukromé básně" tady tuším není tak to nejspíš budu strkat do "ostatních" nebo tak díky :)))

Rozumím ti, proč to nechceš upravit a ze stejného názoru já nikdy neupravím dílka svoje. Je to tím okamžikem, který v nich dýchá a něčím, na co nechcem zapomenout. Pak zbývalo by pouze ten čas sobě ukrást a to jistě nechceme. Takhle je to o.k....ahoj potoku.

dovolím si k tomuto přístupu mít jednu poznámku: je správný pro Vaše soukromé básně - proč je potom ale chcete předat ostatním? V té chvíli je třeba přepisovat a měnit - ne vše je sdělitelné a ne vše je vhodné sdělovat, ne vše není zbytečné číst :-)

bogart, ano...s tím souhlasím, ale bylo by to na dlouhou debatu.

pěkná myšlenka T

začátek je taková spekulace, až skoro blábol... jednak je to typický příklad "myšlení v rámci", ale spíše "psaní v rámci" - což je jedna z technik spontánní poezie (Ferlinghetti v tom byl mistr - všimněte si, že u něj stačí "určitým způsobem" rozflákat slova po stránce a hned se to dá číst). Zpátky tady k Vám: Je to něco co si skutečně myslíte? Je to něco co víte, že má nějaký význam (alespoň tušení). Má to nějaký výstup (nemyslím konkrétně, ale co ta báseň dělá jiného než syrové vejce žvejknuté jen tak napůl?) Daleko, za myšlenkami ---- tohle je blábol - nic z toho si nemyslíte, ani to tak necítíte - vytvořil jste si ten pocit při psaní a bezkritickým okem ho ohodnotil: OK to jsem ale borec, že dokážu takhle souvisle psát. Pane - to není vše - to není téměř nic. opakuji dle Lawrence: Spontánní dovede být i idiot. Pročež: Jak to, že architekt si nedovolí postavit barák jen dle myšlenkového experimentu a Vy něco takového směle pustíte ven bez jediné sebekritické myšlenky? Je před Vámi ta cesta. Dobře - dokázal jste, že umíte psát k věci. To ostatní je práce, kterou ještě neděláte.

Tentokrát souhlasím ve většině s bogartem (ikdyž si moc neumím představit vejce žvejknutý napůl). Je to hodně vratká báseň, která je možná napsaná jinak, než byl původní záměr. Jakoby se autor v průběhu psaní trošku probouzel a v zápětí usínal a snažil se svázat realitu s něčím čemu vlastně nechce rozumět. Dílu by možná prospěla jistá short verze, co myslíte? To ale neznamená, že k tomu chci někoho přemlouvat. S pozdravem Litochowitz.

takové vnitřní setkání - podle mého velmi důležité, jako výpověď se mi moc líbí, protože mi to přijde blízké, ovšem jako báseň by to chtělo vytvarovat, trošku a krátit hodně ale TIP Ti dám, za to, co mi to dalo

no, nevím ale mně se to OPRAVDU stalo před několika lety jsem dostal nabídku odjet na rok do Německa musel jsem se rozhodnout velmi rychle a tak se stalo že jsem za tři dny stál v jednom malým městě uprostřed Německa který jsem před tím neznal a nikdy jsem o něm NRPŘEMÝŠLEL a proto to místo bylo do té doby daleko za veškrými mými MYŠLENKAMI a tam jsem skutečně potkal ženu která mi připomínala bývalou přítelkyni ale protože jsem ještě neuměl pořádne německy tak jsem ji prostě ani nemohl/nedokázal OSLOVIT a to je asi tak všechno milé děti je pravda že je to upsané ale tenkrát jsem se z toho musel vypsat otázkou zůstává proč vás s tím obtěžuju? to sám nevím asi mě to baví a proč to neupravím? asi ze sentimentu a z jakési "úcty" k tehdejším svým pocitům rozhodně bych v tom nehledal nic víc ani míň a četl jen to co tam je díky za vaše názory