Sfoukni prach z perutí

Sedíme spolu na paloučku

ty a já

lístečkům z herbáře podobáme se

do očí hledíme si významně

ty a já

ruce a prsty propleteny v jeden stvol

úsměvy zdobí nás, polibky sbližují

na Světě širém souzníme Slunci na dohled

ty a já

čas plyne jinak, zrychleně, ale to my nevnímáme

hltáme sami sebe, pohledy, doteky, harmonie nahoty

konejší těla naše souzvukem vesmírného spočinutí

hedvábné jsou rety tvé, když chutnám je, ležíme v objetí

ty a já

slovy šetříme, mluva je zbytečná v tento okamžik

vše by jen všechno pokazila, emoce a city by se v nich ztratily

jako mřenka z jezírka, jehož hladina leskne se coby zrcadlo sluneční

majestátnosti a hedvábným mráčkům na obdiv, je tak snadné

si do nich lehnout a v mazlení mysl ukotvit, jeden vzduch dýcháme

ty a já

v magický svátek proměnil se tento den, přestože žádný den není obyčejný

dnešek voní o notný kousek víc, kouzelné aroma zdobí jeho velkolepost

v slzičkách třpytí se veškerá krása Světa, podívej, jak z travičky skáčou dolů

a mlčky mizí kdesi v zapomnění všedních dnů do země pečlivě uschovaných, umřeme

ty a já

ano lásko má, anděli bez křídel, jednou zakopou nás hrobníci do země, či na uhel spálí,

s tím těžko dá se hnout a bránit se tomu nelze, tím ale není třeba se trápit v tuto chvíli

naše počínání otupí tikot hodin, ručičky bojácně zastaví se v okamžiku, srdce vyměnili jsme si

ty a já

unikneme hravě každému zlu, proč mluvit v čase budoucím, již se tak stává, nač tajit to a zapírat

hříchem je, tím jsem si jist, hříchem je nazývati hřích hříchem viděný jen lidským okem, procitáme

ty a já

stačí zavřít oči a nechat se unášet tou mocně divokou vlnou, vše je tak čisté a ryzí, když se milujeme

ty a já.

19.4.2018