Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRömerstadt
Autor
MAJKL65
„Když mluví tak slyším švitořit vlaštovky.“
řekla
byla bláznivá a dávno se upila
mluvila o Vietnamkách
které pracovaly u nás v německé tkalcovně
mohl být tak rok 1982 po Kristu
to jsme se učili kouřit Marsky
a kradli měděné kabely, které jsme opalovali a prodávali na měď
to bylo v Sudetech
vysoko nad mořem
a my se koupávali v ledové vodě řek
a sušili v ledovém větru
který padal z té nekonečně modré oblohy
a chytali jsme ryby do rukou
a ony byly studené jako dlaně těch co gratulovali k občankám
a měly stejně mrtvé oči, jako byly ty domovních důvěrnic a učitelek ruštiny
hvězdy tam byly veliké
jako ty z maršálských epolet
a tráva voněla jak ruská voňavka
a rum tam chutnal lihem
a polibky spálenou naftou
to kolem jezdily gruzavíky se šikmookými soldáty
a koberci
a lustry
a botami
a vysavači
a kakaem
a tepláky
a jízdními koly
než to poslali vlakem do Moskvy
pak za podzimů přicházeli andělé smutku
ukryti za mlhu a jiné neviditelnosti
trhat jablka stínů
a stávat se kamením na chudých sudetských polích
když tráva zrezivěla jako hřeby v těle Ukřižovaného
a my chystali se pomalu na půlnoční
v tom malém kostele pod náměstím
kde se vítalo i vyprovázelo
a pak se šlo k Olinovi
letos zemřel
však pevně věřím, že i tam poslouchá Budgie
protože na muziku je smrt krátká
7 názorů
ty vole (snad chápeš, že to není o volech jako volech), čet jsem to bez dechu s vlhkýma očima k závěru a není to jen tím, že stárnu
není tam nic jako zrno (myslím to "nazmar")
nejlepší výpověď, kterou jsem četl za delší čas, smekám
Pěkná retrospektiva. Zemité, upřímné, hluboce lidské. Co bych si od reálné poetické výpovědi mohl více přát?*
Tentokrát mě ta tvoje nostalgie docela vzala. Kde jsou ty časy! Zamáčkl jsem slzu a dávám tip.