Pohádka o Říši Středu, která (jí) vlastně nikdy nebyla a není

Žili byli kdys v Číně tři filozofové. První se jmenoval Lao-C', neboli "Starý mistr", protože měl už od narození sněhobílé vlasy, a ten napsal proslulou "Tao-Te-Ting", neboli "Knihu o cestě a ctnosti", jež dala základ světovému filozofickému směru/náboženství jménem taoismus. 

Druhý se jmenoval Le-D'-Ni-C', a ačkoliv se nemohl výřečností nebo hloubkou myšlenek rovnat svému šedovlasému kolegovi, měl pro každého návštěvníka vždy milou, sladkou pozornost, a tak o něm lidé mluvili vždy jen v dobrém.

No a poslední z filozofů se jmenoval Po-P'-El-Ni-C', a byl členem kultu boha Šivy, který je v hinduismu personifikací zániku a nevyhnutelného konce všech věcí, a za ním lidé přicházeli se vším, co už nepotřebovali nebo co dráždilo jejich smysly a estetické cítění, a třetí z filozofů otevřel ústa a nechal onu věc zmizet. A bez ohledu na to, kolik prosebníků mu přinášelo své zbytnosti, nikdy neodešel s prázdnou, totiž chci říct s plnou.

A tito tři mudrci položili základ obrovské říše, která se dnes označuje dvěma znaky - první znamená "Střed" a druhý znamená "Pole/Provincie", a správně by se tedy tento název měl překládat "centrální provincie", jak mi kdysi na jednom večírku vysvětlil sinolog Štěpán Holub, což bylo prostě v minulosti označení pro sídlo vlády. Západní novináři a různí nedoukové ovšem ony dva znaky překládají jako "Říše Středu", a poukazují na to, že tento nabubřelý název je známkou čínské rozpínavosti a nacionalismu (kdo jiný by se považoval za pupek světa?), ačkoliv jak vidíte, je to pěkná hovadina. 

No a tahle říše, které se dnes jmenuje "Čína", je jednou z nejstarších civilizací na světě vůbec (vedle osídlení v deltě egyptské řeky Nil, a pak prostoru mezi řekami Eufratem a Tigridem), a dala světu mnohé vynálezy jako papír a střelný prach, ačkoli jich nedokázala využít tak důmyslně jako později nastoupivší, ale o to dravější civilizace v oblasti Evropy a Nového Světa, takže se nakonec pušky, děla, dluhopisy a akcie staly tím, co přineslo její porobu a úpadek. Svého času ostřelovaly lodě britského námořnictva velká čínská města a sám čínský císař musel sklonit hlavu a přijmout britskou koloniální nadvládu a britské opium, z čehož později vzniklo velké utrpení a mnoho číňanů na závislost an opiu také umřelo (dodnes je "čínské opiové doupě" oblíbený filmový trop). 

Nicméně přes náskok, který Evropa získala v období renesance a průmyslové revoluce spojené s nástupem kapitalismu jako vítězného dobyvatele úplně všeho, se daleké říši na Východě podařilo postupně chytit dech, a skrze roli úslužného globálního dělníka a nosiče se nakonec propracovala až ke stavu, kdy je pravděpodobně největší ekonomikou světa a velmocí, se kterou se musí počítat.

Z toho děti plyne ponaučení, že je potřeba se nevzdávat - i když vás ve škole šikanují, bijí, jedí vám svačinu a nutí vás posluhovat těm silnějším a oblíbenějším, neklesejte na mysli a neházejte flintu do žita (raději jí schovejte pod rákosovu střechu své chatrče, bude se ještě hodit!). Jednou vyrostete, zesílíte, zmoudříte a zocelíte se, zatímco vaší tyrani hnípající na vavřínech se rozbřednou a zleniví, a pak, ve vhodný okamžik, ukážete všem, zač je toho loket!

Chacháááááá!!!!!