Únava

Prší nitě pocitů,

každé vlákno mě svazuje,

nemohu se rozpomenout na vlastní svět.

Žiji v klubku provazů

brzdí mě věčná změť uzlů,

které nerozvážu.

Nacházím tajemství, 

co lze vyřešit jen tnutím,

melu se ve svém údolí,

tiším silný pocit ještě silnějším.

Trvám však stále dál

a nechci, nechci se ptát

za kolik, kdy a jak?

Proč musí všechno mít míru

a vážit, s cenovkou se prodávat?

Chci vyletět, tiše,

na proč se neptat, 

jen ruce natáhnout, cosi si přát,

mít svůj vlastní řád i pád, vzlet

i sen.