Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenávraty
Autor
Debbi
Někdy je moudré nevracet se zpátky,
byť by tě vedlo cokoli,
víš co tě čeká, až proběhneš vrátky
v kdysi tak krásném údolí?
Starý dům, mrtvý, se slepými okny,
pavouci snad jen v koutech mají hody,
je už to dávno, bývalas tu šťastná,
měla jsi vlastní klíče do svobody.
Po celém domě linulo se světlo,
bylo tu útulno a teplo...
...mělas kuchyň, oheň v peci,
na policích různé věci,
malá sonda do paměti -
mělas více…
mělas děti…
Zbyla jen cesta pod úvozem
z které se nikdo nevrací,
na starém stole vrstva prachu,
pod schody koník houpací.
Za slepým domem zahrada
dnes už jen plná mrtvých stromů,
ptám se tě na to nerada -
vážně se toužíš vrátit domů?
11 názorů
Debbi - za sebe řeknu, že na tohle se Debbi nemusíš ohlížet. Já neutrální "stolní" poezii přemílající osvědčené figury a postupy jako ždímačka prádla moc neuznávám. Piš, cokoli, bílé, šedé, nebo černé jako propast Tartaru, ale hlavně ať je to silné. Když budu mít po přečtení tvé básně pocit, že mě nabral na vidle sedlák u Chlumce, tím líp, zatřesu hlavou, abych vytřásl slzy z očí, a řeknu si: "Ta píše, panečku!" ;-)
Díky všem za zastavení a komentáře. Jestli jsem u někoho vyvolala ne příliš příjemné pocity věřte, že to nebylo vážně účelem mé veršovánky.
Jarmila_Maršálová
05. 10. 2021děsivé, bolavé, nádherné... zrovna jsem se chtěla ohlédnout... vrátila jsem se o půlstoletí na ta místa, ale prožitky jsem měla zázrakem úplně jiné, boží
Abakus - tohle mám asi za trest, držím dietu... uheráček... kdy jsem ho naposledy ochutnal?! Bude to už pět měsíců... Neméš vároš, yrkel-galymatyáš....
Ja som sa tak raz dostala do starého opusteného desiatky rokov neobývaného domu - svokrov rodný dom. Vnútri bol stôl a na stole štangľa uheráku - echt maďarskej salámy. Bola úplne v poriadku.
Dům, to je jen takový "obal na zážitky" :-) a ty si nosíme v sobě, ty nám nikdo nezbourá, nespálí, neukradne...
Ty jo, to je dobré. Chtěl jsem se před léty podívat do chatové osady Podskalí na Orlíku, kde jsem prožil vpodstatně nejkrásnější chvíle dětství, ale nakonec z toho vždycky nějak sešlo. Prohlížel jsem si to místo na Google Earth, vypadá už úplně jinak, a při čtení téhle básně jsem si uvědomil, že se tam už podívat nechci. Skutečná osada Podskalí existuje už jen v mé paměti, a cestovat v čase do minulosti možné není.
Moudré. Míval jsem občas tendenci zkusit se vracet k bývalým partnerkám, ale většinou to pak odstřihly ony: protože to fakt nejde.