Kouzelný vrch

Jaro s létem snoubí se,

ruku v ruce s podzimem

kynou zimě na pozdrav,

čas plyne, ten vrtošivě

smí se smát na celé kolo,

neb čas ten přece času má,

kolik jen se mu zamane,

to stěžovat si klidně může

kdo chce, je-li mu libo

a třeba i u soudu nejvyššího,

ale platné bude mu to jistě,

jak mrtvému zimník hřejivý,

čas je totiž pánem svého času,

volna má, kolik si sám určí a

tak takhle lumpačí, společnost

mu právě dělají ti čtyři nezbedové,

jaro, léto, podzim, zima,

to on se protiva někdy vleče,

až z toho jednomu rostou vlasy

na jeho po čertech ustarané hlavě,

jindy zase neposedně kvapíkem

šine si to jako by si najednou

samotného Notuse osedlal, to se pak

našinec pro změnu nestíhá otáčet,

ohánět, a má pekelně na pilno,

aby stihl všechno, co vykonat chtěl,

to potom láteří, hořekuje, lamentuje,

nadává, jak vůbec nic nestíhá a že

mu život protýká mezi jeho prsty,

jenže stejně s tím hovno nadělá,

když jaro s létem snoubí se…

19.1.2018