Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePásmo pro srdcového Petra
Autor
rebecca13/CM
Pásmo pro srdcového Petra
cestou z horního do spodního Žižkova
/můj ex-kluk zůstal s jinou shozena podkova
dítě též v Kubelíkově ulici
vzájemně se chlapi opatrující/
zvláštní dům uviděla jsem na Koněvově
pseudogotika ďábelská světlo v okně
uvnitř tiskárna Babylon šíří Hlas Trojky Al-Jawahiri
zde sídlí též Český život a Centrum Ježíše Krista víry
pomocnou ruku že prý nabízí mi dnes (anglicky v kostele)
ve třetím patře v úterý v 18:30 ač byla neděle
jen to ne toho věru není mi potřeba
"berte to z té zlaté stránky" svítila reklama
kousek od Lukášovy teplohřejivé ulice
Recontento B&R za ruce se držíce
pak Izros Dobrá trefa Igora Giselle
Izolace na cestě zpět Modrý sen bude svízel
Matrix Thai Message & Bowling Relax Centrum Brunswick
Svatý kříz, s.r.o. a Vítkov opodál monumentální toť pomník
zastav se vydechni zde ve sněhu stopy koček
přemýšlej co dělat co komu psát a o čem
zapisuj grafitti na oknech vlaků co tě míjí
vzpomínej na tesknou přetesknou tu chvíli
messages pohlednic stále doma skrýváš
komu je darovat tím se nezabýváš
obcházím všechny zdi do Matrix hledám vrátka
čaruju do světel na žebřík lezu zkrátka
zámek nahoře nepustí kov šprušlí studí ruce
pálí to šíleně tvý sperma hrůzou řve z polluce
dál zapisuju luštím písmena čísla znaky
a zmrzlá Magnesia vysmívá se mi taky
pak kódy posílám andělům do nebes
jiřinám astrám narcisům v hustý les
na dveřích hell.cz streetwear monopatyn
mám se dát potetovat radí mi samolepky
když vskutku opouštím to místo smutně tklivé
ve sněhu leží jakoby dvě kapky krve
úlomky z držátka Mc Donaldova
nepasovaly k sobě ale zato byly oba
a nikde vůkol žádné další ostatky
prohlédla jsem poctivě okolní odpadky
vtom náhle další vlak kolem mne rychle projel
dvě červené lampičky přivez mi restauračný vozeň
tiskla jsem v ruce ty umělé hmoty kousky
rozhodnuta najíst se koupit si třeba housky
samoobsluha ruská mě mile uvítala
sušenou rybu slanou snad pro tebe vybrala
dveře do obchodu velikej pes hlídal
zdar Kerbere povídám on smutně na mě díval
ve skleněné zastávce městského autobusu
kuřetem v bramboráku zacpala jsem si pusu
na velkém posteru Hřebejk hlavu počmáranou
měnil za rádio vše červeně na mě řvalo
pak stotřiatřicítka mě tiše naložila
já do sedátka se šťastná uložila
k právnické fakultě mě autobus ten dovez
vzala jsem za kliku Einstain ne Einstain rulez!
v kukani dva vrátní otevřel mi z nich jeden
nikdo tu už není tenhle člověk je posleden
ten proklouz ve dveřích jen krátce si mne změřil
nesu mu rybu povídám - tak to radši běžej
byla to jen chvilka a přesto zmizel mi
já nevěděla kam šel ten člověk poslední
omylem běžím za jiným stále se vzdaloval
s vypětím sil jsem ho nakonec doběhla
cizinec jakýs česky neuměl
nebyl to ten co v dveřích posleden
tak zklamaně jsem tedy hlavu svěsila
když vtom dvě červená auta mě těšila
šla jsem tedy v směru ulice Pařížské
myslela na verše mému srdci blízké
červené dvojičky mi lajnovaly cestu
vedly mne zasněnou jak k oltáři nevěstu
do Alkohol baru v Dušní ulici
nápojový lístek na stole ležící
s fotkami černobílými jak sbírka poezie
maličko Jacques Prévert mnohem víc Appolinaire
červená knížečko – Sezame, otevři se!
za chvíli první drink obsluha mi nese
byv první otevřen na straně čtyřicátéosmé
SARAH´S FIRST NIGHT už nedivím se dnes po sté
servírky o médiích a Její pastorkyni
za barem se štamgasty potichu ševelily
v klidu tak popíjím černorybízový mentol
a přecjen krátkou zprávu píšu z baru Alkohol
mé lásce chimérické která mě míjí ráda
která mi víc než oči ukazuje svá záda
já nemusím se opít již nejde o nevěry
za druhý drink mi osud dal čistou VIRGIN MARY
rajčata hořkoslaná s řapíkem celeru
mažu vše negativní z mého mobilu
všechny ty zprávy které kamení poslalo mi
z Čertových skal a hvozdů do srdce vprostřed zimy
mažu i jednu věcnou od tygřičky mé milé
žel z čísla 999 přišla jak pošetilé
schovávat negace v domnění že snad zbělí
to radši do postýlky než bude po prdeli
míláčku pohřebišť ty do hrobu mne dáváš
ještě dřív než kohout ráno kokrháváš
na svoji domobranu já načerpávám sílu
z červené magie mám k ránu kocovinu
třetí drink můj princi který ti objednám
má horkou příchuť těla: SEX IN ALKOHOL BAR
a jaksi nevadí že nepiješ ho se mnou
cranberries limety únavou vidím dvojmo
na zdraví připíjím všech našich slz ať tekou
ať nikdy nevyschnou jen ať se stanou řekou
ať odplaví zbytečné hluché zlaté a chromé
ať zničí kulhavé krásné i nevidomé
ať můžem zaplesat a volat Heuréka
až najdem mrtvé tělo posledního člověka
8 názorů
rebecca13/CM
11. 11. 2021Alegna - aha - ty jo, to jsou změny..
Kamamura - děkuji za velice procítěnou kritiku - moc si toho vážím, že proud slov ze Žižkova tě přenes na Hlavák :) taky jsem brala dvojáky, ale v Dejvicích. Nejhorší bylo, když jsem to proflákla před mou babičkou, která mě pak nutila využít body do poslední mrtě a být na řadě co nejdřív - dokonce si pamatuju, že tam snad jela čekat jednou se mnou - to byla strašná ostuda...
S těmi vázanými verši - není to tak úplně že by to mohlo být cokoli, co se ani nerýmuje. Jde tam spíš o jakousi toleranci. Pokud píšeš delší útvar, a píšeš ho rychle jako proud, jako řeku, a nechceš úplně poztrácet tu písací náladu tím, že bys brousil verše, aby se úplně všechny rýmovaly - tak pak je jisté "povolení" některé rýmy "ožulit". Počet pocitově, aby to nebyla většina. Tedy - četla jsem překlad dlouhých Apollinairových básní, kde to tak bylo. Tak mě to právě inspirovalo a tohle pásmo jsem mu věnovala. Je ovšem možné, že k té výjimce nerýmovanosti došlo při překladu z francouzštiny... to nevím. Ale překladatelé mají obecně dost času vymyslet případné rýmy, takže bych sázela spíš na tu mnou odtušenou variantu, že tolerance nějaká je možná.
Tato báseň mi připomněla konzervu "Vepřové maso II", kterou jsme vždycky fasovali za dva body v menze u Masarykova nádraží (první díl nikdy neměli). Nebyla moc dobrá, a tak byla aspoň velká, taková plnotučná - dojedl jsem vždycky tak do tří čtvrtin, a pak jsem usnul jako medvěd brtník, a vzbudil se až na jaře. Po celou dobu spánku jsem se cítil konejšen a v bezpečí. Navíc ve mě posliluje sílící podezření, že "vázané verše" může být vpodstatě cokoli - i to, co se vlastně nerýmuje.
rebecca13/CM
10. 11. 2021ta Dobrá trefa už neni?
rebecca13/CM
10. 11. 2021děkuji za první vlaštovku - byla to tenkrát totálně manická noc... nešlo to zastavit.. prostě proud slov z noční Prahy.. báseň jsem věnovala Apollinairovi..
díky
rebecca13/CM
10. 11. 2021v závěru jaksi přerůstá moje maličkost zlomená nešťastnou láskou do jakéhosi patetického výkřiku o zániku veškerého lidstva.. nic hlubšího v tom nehledej :)
to je tedy nálož, moje pozornost se rozpadla kousek po Žižkovu a závěr jsem asi nepobrala......přesto máš můj tip.....jo, Dobrá trefa - to byly časy