Laponsko

Chtěl bych se vydrápat

na hradbu času

nepořezat se

o ostří dní

Rád bych uviděl střechy domů

šupiny na hřbetě dinosaura

na černé majolice

hrnku na čaj

Pádluji přes nedohledné moře

své slabosti

Pádluji egem velikým tak

že se nevešlo

do žádných dveří

pod žádnou střechu

a tak mrzne na ulici

jako bezdomovec

zasněžený melancholií

Když nedovedu být sám sebou

malým člověkem

když se omlouvám za to

jaký jsem

když se snažím

dát Ti v sobě někoho lepšího

je to pro Tebe

jako bych ztrácel erekci

ve smutnění dlouhém

jak stmívání nad Laponskem