Konkrétní osobě II

Říkala jsem ti, že hledáš dokonalost,

kterou nikdy nenajdeš.

Když na každé vidíš co jí schází,

vážit si ženy nezačneš,

chybí ti vděčnost.

Vážit si toho, jaký člověk je,ne jaký není,

i neustálou zamilovanost, jiskru, moment překvapení,

lze mít i dát, stačí pozměnit své soustředění.

Teď si připadám,

jako bych tu dokonalost

hledala já sama.

Takovou tu bytost,

někoho, kdo je jako ty,

pro mě dokonalý,

jen aby nelhal a nepodváděl,

jeho slib něco znamenal.

Taky nenajdu,

jsem ztracená a zajatá

čekáním na někoho,kdo neexistuje,

moje láska byla silná,

skomírá,chybí jí ozvěna,

tvoje tvář mi v mysli pořád poletuje...

Nevím jak dál to bude...

zapomenu?