Deaktivátor

Dík za přečtení a těší mě, že se ti to líbilo. ;-)

Skvělé čtení. Metafora se ztrácením se v němých ústech města na začátku je samozřejmě super, ale musím říct, že teprve konstatování "ovoce se už nevyrábí" mě přimělo se doopravdy pořádně soustředit :-) a stálo to za to.

Je to zajímavý "paradox", protože spousta milovníků steaků apod. by si určitě svoji zálibu odpustila, kdyby kvůli tomu měli uabíket, byť zvířata...

Chce to odvahu připravit někoho či sebe o život. Odvahu převzít tu odpovědnost. To je hlavní problém euthanasie. Kdo to bude dělat? To je podobné jako post kata, Lisi si zvykli, že maso roste v supermarketu. Kdo někdy zabil králíka, usekl hlavu slepicim či se podíval do oči jehněti, než bylo utraceno, ten tuší.

Nikdy bych na někoho blízkého tu odpovědnost nenaložil.

To raději skočit do žentoru. Chtít zemřít bezbolestně jedem je pošetilé. Jistotou jsou velká traumata. Lehnout si při sklizni do kukuřice. Ta mašina rozemele srnu, že si toho ani obsluha nevšimne. 

Pak si vegetarián pochutná na snídani.

takže nebrat alkohol, píšu si ;))

no vidíš, to je ono, takže nejenom že lze ušetřit, ale stačí jenom zajít do lesa :D

a jak je to teda s tím Černobylem, přežiju tam bez jódu? možná že by se nemusely hledat ani ty houby, přece jenom běhat po lese je na dlouho :))

není ta oblast nějak hlídaná, že ne? viď? :D

Aru - to ti ale právě říkám. Většina jedů funguje tak, že je tvůj organismus musí nejdřív metabolizovat, často na úplně jinou látku, a teprve potom ti může narušit nějakou životní funkci. 

Je například doložen příklad, kdy si skupina Američanů udělala smaženici z jedné z nejjedovatějších hub vůbec (Amanita Phalloides/Death Cap/Muchomůrka zelená), a umřeli všichni až na jednoho, který se předtím nalil rumem, a jeho játra měla plné ruce práce s metabolizováním ethanolu, a jed z muchomůrky prošel tělem, aniž by ho zabil (ano, měl otravu, alkoholem i muchomůrkou, a poškozená játra, ale zachránili ho). 

Velká část protijedů takhle funguje - zabrání organismu metabolizovat daný jed, a pak velikost dávky nerozhoduje. V radioaktivitou zamořených oblastech se třeba berou tablety jódu s gigantickou dávkou, aby se štítná žláza jódem saturovala a nepřijímala radioaktivní izotopy jódu z jídla a vody. 

Toxikologie není banální, a metabolismus není intuitivní, to jsem už na své cestě za hubnutím stačil zjistit. 

souhlas

tam jde hlavně o tu kvalitu života, o život jako takový

někdy jde to souboj: věda x důstojnost/vyšší princip

jo, kdo nevstane z postele, tak je v hajzlu, je odsouzenej žít na hadičkách trvale.

je hezký jak se říká, že se život prodloužil, jak nám prášky a vakcíny prodloužili život, to by bylo vážně super, kdyby ta délka života nebyla vyměněna za kvalitu života.

žíť roky odsouzenej na pomoc druhých mi nepřijde jako život, který bych chtěl žít

Kamamuro, např. 100 násobnou dávku několika přípravku najednou, to mi neříkej, že to člověka nepoloží

když budeš žít v bytě u kompu a chodit si nakupovat v noci, aby si na tebe neukazovali sousedi, tak o tobě lidi nebudou vědět.

o těch co ví, jich prý bylo 700 tisíc k roku 2010, ale jelikož jejich počty stále rostou, tak zvlášť v dnešních totalizujících časech jich bude reálně mnohem víc.

jsou lidi co dělají do sedření, pak vysoká míra sebevražd, do toho lidi co se oddělili od společnosti, plus stárnutí populace - otázka která vládu nenapadla desítky let: co jsme asi tak mohli udělat špatně? souhrn je, že jim vládnou idioti a lidi se chovají jako ovce na porážku :D

Díky moc. :-)

Aru - o prášcích jsem četl opravdu dlouhá pojednání, a problém je, že individuální citlivost na medikamenty se může lišit tak drasticky, že tě prášky nezabijí, jen se třeba probudíš na kapačkách se zničenými játry. Not so funny!

Jediná hummání sebevražda je sebevražda asistovaná, protože podobné nehodě může zabránit jen třetí (odborně proškolená) osoba. Mechanismus/jed aktivuji/pozřu sám, ale člověk je hned klidnější, když ví, že třetí, empatií nadaná osoba dohlédne na to, aby se můj člun dorazil v pořádku do země Duat, a nevyklopil se někde v půlce mezi krokodýly. 

To stále podléháš tomu bludu, že církev pronásledovala sebevrahy až za hrob Kamamuro?

Nedávno jsem se tímto problémem zaobíral. No a nalezl jsem velice zajímavé historické zprávy o četných venkovských vzpourách a pozdviženích, která vypukla proti církevním představitelům, nejčastěji farářům. Ještě  na konci devatenáctého století se tak dělo.

A byla to nekřesťanská pověrčivost, která vyhrožovala farářům násilím, pokud pohřbí sebevraha na hřbitově nebo v blízkosti jejich pole, zahrady, hospodářství. 

To s jakou energií se církev a faráři sebevrahů zastávali, to mne přivedlo k přesvědčení, že už tehdy věděli o důvodech k sebevraždám mnohem více než dnešní vědci bez víry. 

Hele, do auta si může nakonec sednout každej kdo chce a usoudí, že je to to pravý pustit si CO2... Ale co ti, kteří ani nevstanou z postele? Neměli by mít stejné právo? To je to, co mě přijde trošku unfair, když už...

Mně se ještě líbí příměry jako: abych se nadobro ztratil v němých ústech města.

Vidím jenom mlhu, která mě pohltila jako ještěří tlama.

Vyfičela i koupelna, záchod...:-)

To jsem ani netušil, že se té sebedestrukci v Japonsku někdo vzepřel, měl jsem pocit, že je skoro jejich součástí...

Jsem rád, že se ti líbil otvírák, asi je z celé povídky nejsilnější...

Proškrtat, ano, klidně, ale i tohle už je dost proškrtaná verze. Původně to mělo být trošku delší, ale nakonec, jako dost často, to skončilo u mikro-verze...

Kamamuro, lékárny jsou plné prášků s vedlejšími účinky, doslova každý k nim má přístup

Japonci už od devadesátých let začali žít v bytech (říká se jim Hikikomori), úplně se vyhýbají společnosti, která dělá ty příšerný přesčasy, právě kvůli tomu odmítli vůbec nastoupit do práce, ti ostatní buď zažijí smrt z přepracování, to je tam normálně zavedenej termín, nebo prostě odejdou v okamžiku, kdy nevidí žádné východisko pokračovat v té absurditě.

ovšem velké části vyhovuje žít v absurdních a sebezničujících podmínkách, protože jinak by logicky odmítli to co se jim nelíbí, jak je s nimi zacházeno.

proto je podle mě dobrovolný odchod naprosto legitimní cesta, protože k tomu se dostane člověk jen ve zvrácené, nebo nějak pokřivené společnosti, protože šťastný člověk nemá důvod se sebrat a odejít

Japonci v moderní době mají úplně nový, vynalézavý způsob sebevraždy - nejdřív se opijí nebo uchlácholí nějakým sedativem, aby se tělo tak neděsilo díky nevypnutelnému pudu sebezáchovy, pak si sednou všichni do jednoho auta, na výfuk nasadí hadici, kterou si strčí okénkem dovnitř, zapnou motor na volnoběh, a pak už jen počkají, až se kysličník uhelnatý naváže místo kyslíku na hemoglobin a jejich životní trmácení skončí. 

Vzhledem k tomu, že se euthanasii v našem státě asi jen tak uzákonit nepodaří (ano, mračím se na vás, křesťané), je potřeba plánovat dopředu. Neasistovaná sebevražda má ten problém, že se člověk může místo v záhrobí probudit jako mrzák v nemocnici - bez možnosti pokus zopakovat. To mě vždycky zatím odradilo, ale až pak udeří roztroušená skleróza, Alzheimer nebo rakovina, na volbu bude jen omezený čas a suboptimální podmínky. 

Teda. Vlastně mě to moc nebavilo, ale fakt teda klobouk dolů za ten otvírák. Nerada čtu prózu z monitoru, ale ta první věta, hergot, celý ten začátek mě vtáhl a už nepustil. Forma nadějná. Proškrtala bych to (už jen pro pořádek, jsem hrozný škrtací maniak) a opravila bych si nekonzistence v spisovnosti/nespisovnosti/hovorovosti. Ale ještě jednou, ten otvírák. Hergot. To se na Písmáku často nevidí.

S tou nedotažeností, chybějícími souvislostmi bych někdy i souhlasil. :-)

To, že on má okno a ostatní ne, to jsem si všimunul, ale nějak mi to nevadilo, je to celé takové "snové"... Byl vůbec doma?!

Konec ano, možná tuctový, ale sem mi to prostě sedlo.

Díky za komentář.

Od Měrky si rád něco přečtu.

Ano, nic se neděje jen tak... A k těm japoncům, ti pracují od nevidím do nevidím, takže ani nemají čas skočit. ;-)

Celej Měrka

Japonci ukazují že to jde, když žijí jako poustevníci v bytech. buď svrhnout daný režim násilím, ale na to nemá každý koule, nebo pasivní rezistence, s tou nejdál dojdeš, když od nikoho nic nechceš, nemá ti kdo co vzít, neboli kdo nebojuje je nepřemožitelný.

člověk nikdy neskočí bez důvodu, vždy je k tomu donucen, buď vlastní zdevastovanou psychikou, nebo ztráty zázemí, či kombinací obojího, tudíž vnější okolnosti hrají svůj vliv, nic se neděje jen tak

Docela zajímavé, Biskupe. Ještě kdybys dal věci do lepších souvislostí, nejde mi kupříkladu na rozum,  když okna neexistují a v domě, kde hlavní postava skáče, okno je? a toho je tam víc. 

Máš dobré nápady, detaily - jako osušovač brýlí:-), mnohdy však nedotažené, a to je škoda. Možná to tak vidím jen já, ale asi není snazší pointa než napsat - vlastně se to nestalo /mými slovy/... protože to se může skoro vždy napsat.

Tak tak...

Hrdinovi nestačí jenom skočit z okna, což je samo o sobě takřka nadliský úkon... Musí se vytrhnout strojům...

Dokáže to? Jde to vůbec? Není už pozdě?

takový poloviční Orwell s 1984 mixnutý reinkarnací na konci.

sebevražda je nakonec zrcadlem té společnosti v níž dotyčný žil, což je nejvýš ironický, když takový společenský systém, který ho dohnal až k tomu k čemu ho dohnal se ho snaží zachránit a přivést do té společnosti ve které ztratil takový člověk smysl žít