Vtipná, ortodoxní (5-7-5 compliant), i když jedno-až-dvoutřetinově vulgární holubajku založená na metonymii, ale bez metafor (jak se sluší a patří)

Nic si s tebou nepoměřuji. Jestli ty se mnou, je to tvůj problém. A možná přemýšlíš skoro o všem, ale jen skoro a jde o to - jak. Například - nebavili jsme se o Platónově učení o uspořádání státu, nýbrž o tom, že skutečnost jsou jenom stíny vrhané na stěnu jeskyně, jak jsi to popsal, což je poněkud vulgarizovaná představa Platónova světa idejí. No a jestli Fichte nesouvisí s idealistickou filosofií, tak to potom nazdar.

zrovna teď jsem ti psak Kamamuro o skutečnosti/snu a tady pan sekční redaktor, ví zrovna co je skutečnost, to je dobré. ostatně jak poznáme že jsme ve snu, je-li ten sen natolik komplikovaný a vystavěný tak, že v něm jde nejenom chodit do práce, celkově žít, ale věci jsou natolik hmatatelné, že se jich lze dotýkat, ačkoli je to shluk atomů, kterých se dotýkat nelze.

jak píšu pořád, pokud lidé zapomínají svoje vlastní vzpomínky a většina lidí si skutečně nepamatuje 100% co kdy kde a jak zažili, tak jak si mohou pamatovat co napsal Platón, ačkoli ho kdysi nejenom, že mohli nejednou číst, ale dokonce je možné, že ho znali a dokonce někdo mohl mít takové štěstí, že byl tím Platoném. Kamamuro jaká sranda by byla, kdyby tady sekční redakční, který píše že s Platónem je obeznámen (ale skutečně si pamatuje všechno co kdy od Platóna četl? a pochopil to tak, jak to chápal Platón?), který tě ze svého titulu redaktora uráží komolením jména byl měl na šňůře životů Platóna.

myslím si, že problém tohoto světa/snu je právě zapomínání všeho a proto vznikají nedorozumění, urážení se navzájem i vtipné omýlky a vůbec všechny konflikty včetně válek.

jaký úžasný svět by to byl, kdyby náše paměť byla schopná nejenom zpracovat, ale i udržet všechno kam až čas sahá, jak by se potom mohli lidé navzájem obelhávat, nebo tvrdit o něčem nevědomě, že to je, či není, když by neexistovalo zapomínání, znovu dodávám, že tohle ukazuje, aspoň pro mě zcela zřetelně, že tento svět skutečný není.

už možná za pár týdnů Kamamuro si možná na tenhle komentář nikdo ani nevzpomene, nepřipadá ti to děsivé, žít ve světě, který se neustále rozpadá a vystajuje se jenom tam, kam míří naše pozoznost? je to přesně jako ve hrách, kdy se svět utváří jenom tak kam se dívá postava hráče, v podstatě z pohledu hráčovy postavy je za ní a částečně vedle ní bezedná propast, kde svět neexistuje, dokud se tam neotočí.

Přemýšlím skoro o všem, nemusíš mít skutečně v tomto směru žádné obavy (sám můj učitel hudby mi říká: "You are overthinking stuff!"), ale jediné, co mě v kontextu našeho poměřování délky penisu napadá je, že ty si zřejmě myslíš, že filozofie je něco jako rvačka dětí za školou, kde je hlavním účelem udělat tomu druhému co největšího monokla, nebo mu zkomolit jméno, aby se mu zbytek třídy pak co nejdéle smál. 

Jak jinak si lze vykládat tvůj dojem, že Aristoteles tezím svého učitele Platóna nějaký "zásah", neboť jednak bychom bez Platóna nevěděli nic o Sokratovi (pokud "Sokrates" nebyl Platónův "alternick"), a za druhé je i samo o sobě Platónovo učení o uspořádání státu a jeho koncept "idealismu" i dnes stále relevantní. Stejně tak Einstein nezasadil "zásah" Newtonovu fyzikálnímu modelu, pouze na něj navázal, rozvinul ho a dále ho zpřesnil - jinými slovy, posunul hranice lidského poznání - o to totiž jde ve filozofii, ve vědě, a možná dokonce i v umění. Je pravda, že je štěstí, že jsem ti nepřipomněl někoho, kdo s naším  tématem měření penisů vůbec nesouvisí, a napadl tě jen proto, aby sis připomněl někoho, komu se ostatní úspěšně vysmáli (je vidět, že se tvé myšlení pohybuje v mezích ohraničených následky dlouholetého výkonu řemesla novinářského, popsaných v Čapkově povídce "Experiment profesora Rousse").

A teď se musím omluvit - pondělí se valem chýlí ke svému půlnočnímu konci, a vzhledem k nabitému programu budu mít čas na pokračování našeho jistě podnětného a zajímavého soutěžorozhovoru až zase za týden. 

Literatůře zdar!

Kanimura k tobe víc sedí. Popřemýšlej o tom. A Platóna jsem četl a s jeho světem idejí jsem dostatečně obeznámen. První zásah jeho představám už dal ale jeho žák Aristoteles. Ještě, že jsi nepřipomněl solipsistu Johanna Gottlieba Fichteho, podle něhož existovala jen teze a antiteze, tedy já a ne-já. Už za jeho života se někteří filosofové posměšně ptali: Co dělá jeho žena, když pan Fichte není doma?

Kdybys četl Platóna, kvaji, tak bys věděl, že o skutečnosti principiálně nemůžeš nic vědět, protože to, co za skutečnost bláhově považuješ, jsou jenom stíny vrhané na stěnu jeskyně. Také bys nemusel trapně komolit mé jméno. 

Kdepak, Kanimuro, to bylo konstatování skutečnosti.

kvaj - nojo, tak tohle byl výpad tak mdlý a bez energie, že nejenže ho nebudu odrážet, ale nebudu ani tahat pidlu z pochvy (ještě bych někoho píchnul do ega a byly by slzičky nebo zuřeníčko). 

Máš na víc, kvaji, máš na víc, vzmuž se, jsi konec konců ten redaktor. V nejhorším můžeš nabrat sílu zas v nějaké tramtárii, kde jsou chudáci za tu naší inflační korunu štastní a turisty proto zahrnují přátelstvím, a místy dokonce i láskou. 

Jsi vážně exhibicionista, Kanimuro. A zjevně nemáš do čeho píchnout. 

Ty vole!

To je dobré...to je přímo parádnické a nesmírně vesmírné.!

Když už jsme u toho vole,tak mi to připomnělo jednoho kolegu z práce,který v holé větě o třech slovech dokáže říct dvaadvacetkrát vole.

Jinak většinou konverzuje nějak takto:

Vole,vole,voni,vole,vole,to,vole,vole,vole,zas,vole,vole,změnili,vole,vole,vymejšlej,vole,vole,kraviny,vole.

Jedenou mu jiný jeho parťák povídá:hele,ty tam nemít ty voly,tak se fakt nedomluvíš!

Tento bodrý chlapík se okamžitě zarazil a uvědomil si v duchu:Oni si ze mě utahujou!!

Po zbytek hovoru mlčel a dával si na to své vole pozor.

Pak z ničeho nic přišla otázka třetího kolegy na nějakou běžnou provozní věc a tento první chlapík se chystal odpivědět...a světe div se,zadrhl.Nic.Nedokázal nic říct.Jak si dával pozor na vole a myslel na to,aby to nevyslovil,nic z něj nevyšlo.

Druhý z trojice,jenž mu připomněl,že se jinak bez  vole nedomluví jen vybuchl a prohlásil:Já to říkal!Bez vole jsi v p*!

Byl jsem toho svědkem a pointou je,že pokud píšeš o volu,nebo ptačím voleti,vždycky si stůj za svým a hai-ku!!!

po dřevě

už jsem dořezal

hurá - ruce mám celé

a to je celé

pobavilo a to prikrmujem primárne sákorky. 

oprava - ... za mně vyslovené díky

V prvé řadě děkuji za díky mně vyslovené

Ve druhé řadě,  co takhle napsat haiku jen tak, s absencí prologu a nechat jej, ať se samo bez vysvětlování, proklamací, provokací, burcování, poznámek ... prostě samo samotinké popere s tím, co do něj jako otec vložíš s názory a postřehy čtenářů?

Podle toho, co jsem pobral k senrjú, je tohle senrjů. Kdyby to bylo podle toho, co jsem přijal o haiku, včetně toho co jsem pochytil od všech Bašóú, kteří česky vyšli, tak se mi tohle haiku nelíbí.

Uličný - moje žena je fakt světice, tedy když mi promineš ten výraz. Vydržela se mnou dvacet let. Dvacet let! Hlava mi to nebere. 

Já myslím, že se tu do večera sejde hajkulí a hajndgranátů celá hvězdokupa, pak cinknu Lady de Winter, naládujeme to do hajkulometu, a půjdem dělat tu kulturní revoluci! ;-D

Mojezimahajka

jdu řezat dřevo

na básnění není čas

říz - už není čím

je to jako se životem, nikdo sem nechce, ale v rámci učení se sem leze, vymyslí se plán, ten samozřejmě selže, protože svět je v totálním chaosu a úplně rozbitý, nakonec člověk úplně zapomene proč sem leze a ponoří se do toho natolik, že v tom obejví jistou sadomasochistickou radost a dokonce na konci nechce ani odejít, kdyz čeká na nástupišti před vlakem, kterej čeká jen na něj a výpravčí mu řve do ucha, ať už hejbne konečně zadkem, že je sem velká fronta a není jedinej kdo si to tady má zkusit :D

Přesně, to jsou ty ženské. Taky mám takovou jednu doma, naštěstí jenom jednu. Taky proto stavím tu křesťanskou monogamickou hráz. Muslimky se na nás chystají ve velkém. Až jich budeme mít každý doma pět až dvanáct, tak bude s básněním utrum. 

Všichni jste mě kamarádi inspirovali, proto vás s okamžitou platností označím jako spoluautory. 

Až padne kosa na kámen, zhoupneme se společně, jako veselí chlapíci z mordparty Robina zvaného "Hood" (podle raperské kapucky). 

Já už jsem to říkal ženě. Ona mi říká: 

"Proč na ten Písmák pořád lezeš? Stojí tě to strašného času, vyčerpává tě to, a občas jsi vyloženě nešťastný!"

"Lezu tam, protože předtím jsem napsal tři špatné básničky za pět let. Teď už jich mám skoro dvě stě, a jestli jsou špatné ani nevím, nemám čas to po sobě všechno číst, musím psát a psát nové texty, abych se toho co nejvíc naučil a naučil. Practice makes perfect!"

"Ale mě to připadá, že už ani nedokážeš přestat!"

"To nevím, jestli dokážu přestat zjistím, až se mi bude chtít přestat. Zatím se mi nechce. Dal jsem si v červenci měsíc pauzu, to u alkoholiků stačí jako důkaz, že nejsou notorici."

"Ale takhle přesně alkoholici mluví."

"A není to tím, že mají pravdu?"

"Jsi nenapravitelný!"

"To je změna k lepšímu. Předtím mi bylo vyčítáno, že nevím, co chci, a že mám malé sebevědomí."

(Žena mávne rukou a odejde.)

Já (pro sebe): "... a nyní zpět k vážné práci! Milouššššké básnišššššky....."

každý den je z tebe větší Japonec, jednou u tebe zazvoní turisti z Japonska a unesnou tě do Japonska, kde tě adoptujou (^o^) 

supizmus: já jsem poctěn taky :) můj drobný vtípek byl rovněž inspirativní. dávám Tip.