Nasát rajský plyn,pod sebou cítit sílu tísíce koní

zanechat  za sebou špatné vzpomínky 

a kanibalské hodiny továrních skleníků

her na šílené děti.

Za krásnou dívčí nahotou chci letět,třeba až k rovníku

jako pták ,který se netopí ve smetí.

Milovat se jen tak,smát se

a jed i hrát,a taky bez požehnání

těch co nic nevědí – na ně vykašleme se.

Nic nechápou o skutečném životě a tajuplné noci,

,kdy hvězdy lámou jejich falešná kázání

a rozemílají na stříbrný prach lásek popůlnočních.

*******************************************************

Modlitba za úsvitu po šálku prvních paprsků

pak  záblesk  laku na řasách jeho plechového miláčka.

V parném horku šedou zónou křtěný za úplatu,za soumraku polibek na tuniku.

Vlesku hvězd smích přítelkyň a strach s infarktu.

Jiný starší v bílém hávu

vypráví své podivuhodné sny a bláboly

a mladí a šílení hledači Boha nebo štěstí

si hrají na malé léčitele pro všechny světadíly

a též vlastní stát ,nebo někteří jen poslouchají.

Jsou tak plní lásky

že na důkaz se usmívají

avšak jen na malou chvíli.

Pak skutečné háje a betonové kraje je pohltí

svými jedovými chapadly .

Tam mnozí jen předstírají

aby unikli prázdnotě svých duší

aby byli jindy v rytmu slepí i hluší.

Modlitba za limuzínu

pak třpyt hedvábného kabátku

v mlze žebráků bez šatů.

Tichý šum jejich větévek nezaujme ani trošku.

To kvůli nim ,ale také nám všem zamklo se nebe

jenže kdo ví?- Kdo má klíč!?

*******************************************************

Všichni buclatí,malí,dřevění andělíčkové

jsou šílení a já padám svým strašným,malým pokojem.

Kapky noci bubnují jako miniaturní človíčkové

a tráva voní blůsem.

Noc je zmatená

jako nenásilná revoluce a přece

tak krutě a zvráceně krásu přitahující.

Po řece vzpomínek,které nemám

jako život,jako smrt

jako Boha,který se mi vysmívá

jako Kristy s měděných křížků

jako drápky havraní co potají

sedávají tiše u náhrobků.

Jen na nějaký zázrak čekám.

Slova cizince co přišel cizími dveřmi

a přece možná je to má pravá podstata.

Závidím květům

má duše je zaváta

ale ne duše,mysl to jsem já,věřte mi!

Co tak zoufale potřebujeme?

***************************************** 

Co zbylo s křídel hromů

s divotvorného tance zvuků

v krajině namalovaných zářících obličejů na plakátech

kde ani ševelení nové trávy a listí stromů

nezmění tu sílu jejich očních rentgenů.

Co za hrůznou nemoc

jsou ty jeho pokusy

které ho nutí k milování se jen se svou představou

a se sebou samým

protože utrhnou květ,jenž zná jen noc

se zdráhá až hnusí.

Co za možnost vyrábí

plastelínové korzáry veličenstev tvídových sak.

Tupé davy je velebí

a ti,tímž davům stínají křídla

aby mohly spalovat nepohodlné a poražené tváře

a nadrobit barevnou zvěčnělou skládačku zla

zrnivého kouzelníka fráze.

Tohle jsou jen divná slova,co se tváří jako pravda.Slova a nepřipuštěné lásky nočních motýlů

zapomenuté lavičky v zapomenutém parku krkavců,

 nelaskavé,nevlídné ,protože jsou mé.

********************************************************

Zátiší závidím marnivou hru

jasných barev – tak dobře!

Zase nevím,co pošeptat větrům

kolik listů vypila mi dřív než byla tu

zetlelých v zimních zahradách bláznovství

neznámá víla promodralých papírků.

******************************************

Tmavé zákoutí slunečních smíchů

a vněm skrytá krása

pod masou tupých lysin hříchů.

Někde uprostřed popelového království

růže trnitá pro kterou není spása.

Proč není to láska?

Vánek jí tiše laská po havraních vláscích.

Ta láska tak čistá a přec prokletá

strhává do hlubiny smrti růži svou,aby nebyla sama.

Ona je tulák navždy sám pod hvězdami

a proto nejsou jeho šťastné .

Utíká před láskou,životem a všemi jeho krásami

a přitom se po tom všem natahuje,jako hladový plamen

řekli by – zloděj ,vrah a možná i blázen

ale nic nevědí ti pokrytci .

Kdo z nich by,byť jen na chvíli,zvedl a nes jeho kámen?!

**************************************************

Hlasy přátel utichly

jako by nikdy nebyly.

Stromy co kvetou

jakoby už nekvetly tak co dříve.

Na vše zdá se coby neviditelné stíny padly.

To samo jaro občas bledne ve stínech zlatých svícnů a krásných tváří avšak s mramoru.

Oni kdysi chtěli až k Měsíci uletět

a v jejím svitu nazí hledat drahokamy lásky a dál vzhůru.

Jenomže dál,místo toho,bijí do skal

ozvěny nocí profesionálních hysteriků.

*********************************************

U bedny od wisky zkouřený

poztrácel šperky mlhavého nic.

Znásilnil křehkou květinku

v klopě ztemnělého sálu

a nepočítá svědky ,ať už jsou čehokoli

a jejich sebevíc.

 

Přišla jen tak

malátná noc,zase čeká.

U bedny dávno vypité

a stíny líže,touhy si uzluje

aby zapomněl,nešťastná noc.

Jarní ptáci tak hrozně pozdě usínají

asi že neznají žádné budíky.

*******************************************

Její úsměv byl tak pronikavý

až jsem se ho chtěl dotýkat

leč stojí mezi námi neviditelná zeď.

Zeď hlasu a rukou někoho kdo neví

že je vlastně cizí,věřím teď.

Cizí nám oběma

jenž nás bez skutečného přínosu jen dusí.

 

Ďábelská je ta jeho láska

ožívá až za soumraku

a zběsile vyprchává spolu s nocí znovu a znovu.

Bozi se vysmívají našim pravdám

když osamělost nás tíží.

Kdo zná tajemství tvého úsměvu?

***********************************************

Vteřina ticha velmi dlouhá do dechů dvou,ale klopících oči,snad náhoda pouhá?Antikvariátní obličeje navenek pasivní,přesto plní falešných obrazů svých ideálů,něco se v nich děje. 

*********************************************

Paprsky předstírající svou stříbřitost se snoubí s něžnou vůní,kterou vítr rozfoukává.Ty paprsky mi proklatě do marného snění vhání žhavý            vzduch polední.

***************************************************************

Nad římskou pasekou nastává rudý soumrak.Je doba papírových maškar a nepravých titánů ,tisíciletý rituál za zpěvu slavíků,co se odehrává ztichlou krajinou. 

V opojné noci příslibů,zmrazená vášeň už není pro dva,ale pro mnoho krys na pochodu snovým městem za hnilobou a pro páva. 

*****************************************************************************

Dítě lživých průměrů má písečné vlasy a tělo pohanské bohyně.Před cizincem klopí své krásné řasy.Neznámí by mohl být jejím milencem ,kdyby ho neodmítala,už jen tím,jak na něj občas pohlédne.

******************************************************************************

Kolgar v pšeničném poli stojí ,kde víří chmýří borovic.Zoufale hledí ,kdosi jako on,na to moře úrodných klínů,ale neproniká,ve stínu kazatelnic,jen hloupě hledí.

Nepravý Kolgar na ocelovém bílém oři zběsile pádí krajinou oráčů.V tom ocelovém spřežení zrak se mu mlží,jakoby chtěl dohnat nejlepšího přítele svých dávných předků – rytířů a rváčů. 

******************************************************************************

Krátery malebně stříbrné hleděli na citron a zvířecí řev neslyšeli.Hleděli na křivky snědých těl a na ty zvířata,které je roztrhat nemohou a s toho zešíleli. 

Na skalnatém převisu snů sedí skupinka dvanácti starých bláznů.Sedí ve zlatém trní a stříbrné krátery,jako démanty v nichž se snoubí a odráží pěna modravých věků na ně hledí a mlčí a starci křičí své věčné lamenty.

******************************************************************************

Kosočtverce záclonového snění ,jemná pleť jeho stínů dopadajících tu do pokoje,se nemnění.Jako žízeň a těžko snesitelné pachy.V pokoji touhy po hlubinách kam s žádnou pitomou ponorkou nikdo nepronikne ,je v temnotách. 

******************************************************************************

Malá a jistě hebká v nemoci, má smaragdový šat mámení  a ani ponižující řev ocelových pístů to nezmění,jen se pohrdavě usmívá do noci.  

Prší na osamělé pavoučí sítě a kopretiny,hyacinty,astry a růžičkové věnce.Listí ševelí až opile na opilé mladé pomatence.Opojené touhou létat,touhou po celém milování.Prší na malou květinářku.Na malou květinářku s velkou duší. 

******************************************************************************

Začíná úpadek,doba je otrávená prázdným žvaněním. Dívka miluje raději  cigaretu.Rušné nádraží odráží vyprahlost duší ,cocacolou se nezažene.Miluji raději klid venkova,ale zároveň ho nenávidím,jako,asi všechno,maskovaní mladí milenci války v getu. 

Provinční velkoměstské městečko prastaré lásky k nenávisti uprostřed prastaré říše divů,kde staré a mohutné vrby dál kvetou a dál svou divnou vůní vábí démony.Vábí je vůní krvavých slibů,které pak do poradních ohňů smetou.

Stojíme vážně před propastí……?

Ponurá tvář dřevěných pavučin