Bitva

Bitva

Začínalo to s námi vypadat bledě. Begeři byli na útok dobře připraveni. Bitva se nehezky rychle začínala otáčet v náš neprospěch. Je hezké být nejmladší velitel letky a mít vyznamenání, že se pomalu nevejdou na uniformu, ale v bitvě je mi to na dvě věci.

Begeři útočili dvěma letkami po stranách, zatímco střed chránilo mohutné silové pole, které jsme se marně pokoušeli narušit. Silové pole vytvářela řada generátorů. Jeden z nich na tom nebyl dobře a vypadalo to, že se přehřívá. Hm. Pole v daném místě pomalu sláblo. Hm. Jenže to nám nepomůže. I kdyby nakonec mezi dvěma sousedními poli vznikla malá mezera, Begeři ji snadno vykryjí.

„Bravo Delta, patnáct stupňů doprava. Potřebuju odlákat stíhače kryjící to slábnoucí pole!“ vydal jsem rozkaz.
„Rozumím, Alfo.“

Begeráckému obránci se příliš doprava nechtělo, věděl dobře, co a proč hlídá. Ale nakonec mu nic jiného nezbylo. Ovšem ta mezera, teda spíš mezírka, která vznikla… dá se to vůbec proletět? Polkl jsem
a vystartoval. Jak jsem se rozhodl, úplně jsem se zklidnil. Soustředil jsem se jen na jediný cíl: proletět
a odstřelit další generátor. Jen tak se jim dostaneme na kobylku.

Oslavy byly mohutné. Už skoro prohranou bitvu se povedlo zvrátit na poslední chvíli. Všichni ze sebe vymačkali absolutní maximum a o to větší byla konečná euforie. A to jsme ani netušili, že tahle bitva znamená obrat v celé válce. Ale k tomu tehdy ještě bylo daleko.

„Zvláštní vyznamenáni za chrabrost pro poručíka!“ Generál mi připjal odznak na uniformu. „Skoro se vám tam už vyznamenání nevejdou,“ zasmál se. „Máte štěstí, že vám ta robinzonáda prošla. To bychom vám jinak museli dát stíhačku k náhradě!“ pokoušel se vtipkovat.
„Ten účet bych asi nepřežil,“ usmál jsem se.

Náhodou jsem ji potkal v jinak prázdné chodbě u ubikací.
„Ahoj,“ usmál jsem se.
„Gratuluju,“ řekla.
„Díky.“ Myšlenky mi utíkaly na všechny strany. „Jak se máš?“ zeptal jsem se.
„Normálně,“ protáhla.
„Nechceš na skleničku?“
„Ne.“ Suché, hodně suché. „Ty brečíš?“
„Já? Ne!“ překotně jsem se hájil. Já přece nebrečím! Jsem hrdina! „To je jenom únava. Bitva, pak oslavy, byl to těžkej den.“
„To chápu,“ mile se usmála.
„Jsi teď sama?“ nedokázal jsem se nezeptat.
„Do toho ti nic není,“ řekla razantně. Chvíli se odmlčela a pak asi uvážíla, že o žádné velké tajemství
nejde: „Jsem.“
„To je náhoda, já zrovna taky,“ zkoušel jsem odlehčit, „co to dát dohromady?“
„Ne,“ řekla. Pohladila mě po ruce. „Víš, že prostě nejsi můj typ! Užij si oslavy, jseš hrdina okamžiku. Ahoj!“ ukončila konverzaci, otočila se ke mně zády a šla pryč.
Díval jsem se za ní a nějak se mi zase mžily oči.
Uslyšel jsem za sebou hlasy. „Hele, tady ho máme! Pojď, kluku ušatá, platím ti pivo!“ zahalekal Jim. Pak se podíval, kam se dívám já. „Nemysli furt na tu nánu! Pojď, tam už na tebe mnohem lepší holky stojej frontu!“
Rychle jsem setřel slzy, než si jich všimne. „Už jdu! Kolik že máš za dnešek sestřelů?“

Ne každá bitva se dá vyhrát…