Největší láska

Člověk na vozíku si myslí, že se nemůže zamilovat, a když už ano, tak jenom, když hraje roli někoho milenky. Já jsem se však zamilovala.

Já už od mala byla taková vyspělejší a neostýchavá. Vždycky mě zajímali lidé, láska, sex a vše
co k tomu patří. Zkoušela jsem všechny různé seznamky. Byli tam však jen různí úchylní muži.
Když jsem někomu napsala, že jsem na vozíku, tak se se mnou přestal bavit nebo se se mnou už nechtěl sejít. Já mám jednu výbornou kamarádku a zároveň i asistentku a několikrát jsem jí říkala, že chci nějakého kluka/chlapa a furt jsem to řešila. Pořád jsem jí říkala, že si chci někoho najít. Ona to jednou nevydržela, a i když jsem nechtěla, tak mi založila seznamku pro určenou handicapovaným lidem. Napsali mi tam asi 3 muži. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Jelikož jsem zvědavá tak jsem se jednomu ozvala. Psali jsme si. On mi napsal, že má přítelkyni a dvě děti, ale, že to mezi nimi nefunguje, a tak jsme si psali o tom, že jsem na vozíku, o tom, co mi je a s čím potřebuji pomáhat. Prostě na mě byl velmi hodný, byl ochotný a byl všechno to co jsem v životě ještě nezažila. A na rozdíl ode mě byl úplně zdravý. Když jsem se ho ptala, co dělá na seznamce pro handicapované, tak mi napsal, že chce vyzkoušet něco nového.

Tak jsme se sešli jednou, podruhé, potřetí a tak dále. Chodili jsme spolu na procházky. A jak to už chodí, tak jsme spolu spali. Aby bylo jasno, tak jsem věděla, že jsem jenom milenka. Když jsme se spolu scházeli, tak se naučil se zvedákem a vozíkem. Jezdil za mnou na internát o víkendu a domů do Děčína. Zamilovali jsme se do sebe. Byli jsme spolu na víkendu v hotelu v jednom městě. Avšak vždy když za mnou měl přijet bylo to takové nejisté. Pokud už přijel tak to bylo krásné. A jak jsme se poznávali víc a víc, tak jsem se dozvídala věci, které byly takové, jaké byly. Například, že jsem „šestka“. Což znamená, již šestá jeho milenka v pořadí. A také, že se chystá odstěhovat s rodinou do Brna. A ještě mi sliboval, že mě strašně moc miluje, že by pro mě udělal všechno, a že mě neopustí. A proto jsme si užívali, jak to jen šlo.

To bylo poslední rok na internátu na střední škole. Postupem času to začalo skřípat. Moje první vlaštovka (že asi něco není v pořádku) bylo, že jsem mu koupila lístek na můj maturitní ples. On na něj nemohl přijít. Tak jsem si řekla, že asi opravdu nemůže, tak jsem to sice obrečela, ale prostě jsem to brala, jak to je. Jak jsem ho strašně milovala, tak jsem mu odpustila. Snažila jsem se mu přizpůsobovat. Pokaždé když přijel tak jsem se těšila, a dokonce jsem mu koupila dort a naivně jsem si myslela, že si ho spolu dáme, ale on nepřijel. Vždy mi jen napsal, že po něm ta jeho něco chce, a že jí nemůže říct, že ne. Ale já jsem chtěla, aby přijel taky někdy, když jsem chtěla já. Ale on přijel jen tehdy, kdy on chtěl. Nebo respektive, kdy měl alibi. Ale to bylo hrozně málo kdy. Bylo to hrozně málo kdy jsme se mohli vidět. Ze začátku to šlo víc.

Ale jednou přeci jen přijel, když jsem si to přála já. Bohužel však jen jednou. Vždy když přijel, tak moje máma opustila byt. To mi udělalo velikou radost, že přijel a byli jsme zase spolu. Takhle jsme spolu byli 10 měsíců. Ten největší zlom nastal, když jsem měla svátek, tak měl přijet. Nicméně jeho přítelkyně mu řekla, že musí jet pro nové umyvadlo. Takže samozřejmě nepřijel. Tak jsem mu napsala, jestli se se mnou ještě chce vídat. Párkrát potom ještě přijel. Naposledy přijel 16. srpna. To je datum, kdy jsem ho viděla naposledy. Protože se už stěhoval se svým synem do Brna. Tak jsme si psali. Já jsem mu psala, kdy hodlá přijet za mnou. On mi napsal, že celý měsíc musí být se svým synem v Brně, jelikož ještě ta jeho byla v práci v jednom městě. Takže jsme už věděla odkud vítr vane. A prostě jsme si ten měsíc psali, protože jsem doufala, že přijede. Během září již psal čím dál tím míň. Pořád jsem si myslela, že má asi moc práce. Jednou jsem mu psala, že se mi hrozně moc stýská apod. Ale to jsem neměla dělat, protože mi napsal, že mě má moc rád, ale že si našel novou milenku a že je mu to líto. A že pokud chci tak za mnou občas může dojíždět. Mimochodem, tu novou milenku si našel ve své nové práci. Já jsem moc brečela a říkala jsem, že ho strašně miluji. A na férovku jsem se ho zeptala, jestli už s ní něco měl.
On mi napsal, že ještě ne. Napsal mi, že doufá, že budeme nyní kamarádi. Já jsem napsala, že ne.  Napsala jsem mu, že mu přeji ať si užívá života, ať je spokojený, a ještě jsme si pak vyměnili pár slov, ale už nic závažného. Jenomže to mělo ještě další pokračování.

On si napsal inzerát na seznamku, že hledá přítele pro svou bývalou přítelkyni. Já jsem mu řekla,
že v žádným případě to nechci. Napsala jsem mu dlouhou zprávu, že je *****. Neviděla jsem důvod proč mi má hledat přítele on. Já jsem byla tak hrozně moc nasraná, že si to ani nedovedete představit. A vlastně párkrát jsem mu napsala, že bych byla ráda, kdyby se přijel podívat na mého nového králíčka Emu. Postupem času jsem zjistila, že jsem mu už ukradená.

Možná se ptáte, jestli k němu ještě něco cítím. Bohužel ano. Jsou dny kdy to je horší a jsou dny kdy to zase naopak lepší, ale nevím, co by se dělo, kdyby přijel. Uvidíme postupem času, jestli ho třeba pozvu na kávu. A také, jestli by měl vůbec zájem přijet.