Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTiše po větru...
Autor
Helen Zaurak
Jsou tisíce cest a tisíce stezek,
a nikdo dosud jimi neprošel,
jsou tisíce skrytých ostrovů života.
Nehledám klid, toužím po volnosti,
dosyta chutnat myšlenky,
doušky světla i tmy,
a hlavně... hlavně zapomenout__
zamést hloubku lesa,
rozorat zemi,
obejmout.
Pak někde něco by se mělo chvět,
jak včela
do květu ponořená,
do krve když vpíjí se duha,
a hvězda s hvězdou mlčky šeptá...
https://www.youtube.com/watch?v=RNjrUz1sgxQ
Ancient Nordic Chant
16 názorů
Helen Zaurak
06. 02. 2022Děkuji, Evženie, mám velkou radost! :-)
Evženie Brambůrková
05. 02. 2022Velmi krásné.
Helen Zaurak
03. 01. 2022Janinko6, děkuji za Tvé zastavení, vážím si toho a velmi mě těší.
Helen Zaurak
03. 01. 2022Kamamuro, moc děkuji za Tvé zastavení, jsem ráda, děkuji :-)
Helen Zaurak
03. 01. 2022pan Bačkovský:
S pokorou děkuji, velmi mě těší, a ano, obejmout je nejdůležitější... ještě jednou děkuji, mám radost :-)
Hlavně zapomenout... nad tím dumám, ano, je hodně věcí, které by člověk chtěl zapomenout, ale i ty mají svůj význam... asi bych "hlavně zapomenout" nechtěla.
Nedá mi to a dodávám - tři slovesa v básni jsou podstatná, Chvět, zapomenout (hlavně zapomenout, jak autor píše) a obejmout. To nejdůležitější je obejmout (pro mě zde blízké významem k odpustit). Můj subjektivní příspěvek.
No, já bych si dovolil poznámku - jsem už přece jen starý chlap, tak můžu řečnit, je to moje poslední zbývající radost.
Pamatuji se velice živě na jeden večer v roce 1992 - v posteli mi vychrupávala krásná holka, ale mě asi pálilo dobré bydlo, nebo co, pamatuju se, že jsem se ptal sám sebe - je tohle všechno skutečnost, nebo nějaké nedorozumění? Miluje opravdu mě, nebo nějakou svojí představu? A co až půjde do tuhého, nerozfouká tuhle tu iluzi útulné chýše kvalitně výhřáté lidským teplem ledový vítr až odněkud z Utgardu?
A tak dlouho jsem všechno zkoumal, až jsem to samozřejmě rozbil - a pak jsem si dlouhá léta přál, abych si místo volnosti a nekompromistní snahy "jít na kořen věcí" raději zvolil bezpečí, útulné teplíčko a bytelný zámek na třinácté komnatě.
Dneska už ale vím, že ona "volba" byla iluzorní, protože jak řekl Schopenhauer (jako stařec mám právo citovat ho roztržitě pořád dokola):
"Můžeme dělat, co chceme, ale nemůžeme chtít, co chceme."
A už mlčím, už mlčím, odpusťte starému člověku bloudivost jeho myšlení...
Helen Zaurak
02. 01. 2022Děkuji, kdo jste se pod mým textem zastavili, moc děkuji.
Zajímavé, jak nás všechny nejvíc upoutal stejný verš... Ovšem krásné je to celé. Tip a.
Helen Zaurak
02. 01. 2022S pokorou děkuji, Bruno Maria Giacintove... moc mě těší takové přijetí.
Vynikající. Chvěju se na povrchu a předpokládám velmi, velmi bohatou hloubku *