Kukýnka - Šestý díl - Chaos v hlavě

"Jsme totálně ztracený," pronesla ztracená Kukýnka ke stejně ztracené Copince, stojící v Kukýnčině náprsní kapsičce.

"Hlavně že nás nedostali ti bubáci Kukýnko."

"Ale dostali maminku, panebožéééé," vzpomněla si náhle Kukýnka na účel bloudění v neznámém, bubákovsky podezřele zšeřelém kraji, když tu...

"Támhle to vypadá jako nějakej barák Kukýnko," ukázala prstíčkem Copinka. A skutečně, nebyl to jeden barák, ale hned celá vesnice Bloudínov. Tam končí všichni co zabloudí, pokud se nedokáží sami, nebo s pomocí vybloudit, usadí se v Bloudínově...

"Tak to jsme v hajz... loji, Copinko?" Dívala se Kukýnka chmurně na ceduli s názvem vesnice.

"Budeme podnikat! Vždycky jsem si chtěla otevřít krámek s panenkama."

"Nezapomínáš na něco, Copinko?"

"Hmmm, samozřejmě budeš moje společnice, ha ha."

Bloudínov měl tu nepříjemnou vlastnost, že vzpomínky v něm na život mimo Bloudínov hasly rychleji než byste řekli, 'třikrát malinovou a jednu marcipánovou' a s každým nově příchozím tam vyrostl nový baráček. Zatímco maminka s panem učitýlem čekali, čekali, čekali, čekali, čekali, čekali, čekali a čekali, tak Kukýnka s Copinkou si kousínanáček od náměstí, šikmo naproti kašně s rybou, která držela kondora, který držel, eeee jednorožce, kterému z jednorohu stříkala voda otevřeli krámek s panenkama!

Ale v mamince Konečněmitodošlo náhle hrklo:

"Musíme je najít paneeeeeee učitýl, ty holkyyyyyyyyyyyyyyy jsou ztracený, aaaaaaaaaaaaaaaa!" Křičela maminka Kukýnky a Copinky na pana učitýle a třásla s ním držíc ho za límec, až měl úplně červený krk.

"Ech, chkr, chrk," promluvil pan učitýl!!!!!!!!!!!!!!!!! Vlastně si teprve odkašlal, chjo. "Jednou jsem našel," pokračoval, "mapu pokladů a tak dlouho jsem po ní pátral, až jsem něco našel, tak bychom to mohli udělat stejně. Nakreslíme si mapu a podle ní budeme hledat holky."

"Vy jste geniální, pane učitýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýl!" Znovu zvolala maminka Jstegeniálnípaneučitýl a chtěla ho znovu chytit za límec a cloumat s ním štěstím jako šílená, ale pan učitýl se raději bleskoúprkem schoval pod stůl. Pan učitýl když nesměle vylezl, začal kreslit mapu domnělého úkrytu a maminka Jstegeniálnípaneučitýl pozorovala s úžasem svého hrdinu.

Mezitím v ...Bloudínově... si Kukýnka s Copinkou otevřeli vlastní krám, takříkajíc obchod a i v něm prodávali! Ale nadšení je rychle opustilo, stály nekonečných předlouhých PĚT minut za pultem a vůbec nikdo nepřilez'!

"Co... budeme... dělat?" Tázavě se zahleděla Kukýnka na Copinku stojící před ní na pultíku jako panenka.

"Hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm," přemýšlela Copinka, ale pak ji to napadlo:

"Běž ven před obchod a někomu tam nastav nohu, aby klopýtl, pak sem přijde a my budeme prodávááááááát!" Smála se Copinka a skákala před Kukýnkou štěstím. Kukýnka tak bez odkladu učinila, ale přeražení zákazníci ne a ne nakupovat.

"Už to mám!" Zvolala opět Copinka, "nalákáme je na slevy, napíšeme, hmmm; dáme tam 300% slevy, ale s cenama nehneme, stejnak vědí prt." Jenže ani obrovský plakát za výlohou, ani umně naskládané cedulky se slevou blokující celý chodník nepřinesly ovoce v podobě hroznů zájemců. Copinka už neměla nápadů a Kukýnka působila naprosto sklesle a tak se svalily před krám v čekání na bankrot.

Zatímcooooooooo maminka s učitýlem podle nakreslené mapy se dali do hledání přesně takto: Nejprve se vydali vlevo, pak rovně, vpravo, rovně, vlevo, rovně, vpravo aaaaaaaaa potoooooooom byli úplně jinde, než na začátku hledání. A o to přesně jde, když hledáte podle mapy pokladů, musíte se dostat někam jinam než jste, he he. A protooooo se podíváme na pokračování příštěeeeeee.