Oko a ruka

Něha v nachu hoví si,

když poslouchám, jak kručí ti krásně v bříšku,

jak smyslně sténáš můj rozlousknutý hrášku,

nahota ve snu lebedí si,

při poslechu vzdechů z tvých per deroucích se,

znám omamnou vůni, kterou krásko zdobíš se,

chtíč z ulity vyloupne se,

zřím-li vlasy tvé havraní hráti si s větrem o závod,

v nich smyslný a volně nepoddajný je ukryt plod,

touha těžko schová se,

zvoní-li tvé tělo voláním po mezihvězdném milování,

co těžko shání se, i ve hříšných snech je jen k půjčení,

láska ukrýt stěží dá se,

máš-li ruce, jež s Božím požehnáním chtějí si slastně hrát,

mou tělesnou schránku s úsměvem na rudých rtech hřát,

souznící srdce chvěje se,

piješ-li, já žízní neuschnu, jíš-li, já hlady nikdy neskonám,

s posledním tvým výdechem já Světu provždy vale dám,

vzrušená dvojice nerdí se,

něco tvého moku dej mi, toho co v klínu máš, chci ho mít,

až bude mi ouzko a ty budeš v širé dáli, dám sám sobě pít,

živočišnost naše raduje se,

za jedno objetí tvé prodal bych duši bezvládností drze ztracenou,

pohled tvůj, v jehož obraze slova jsou věcí bezbranně zbytečnou,

pro splín panáka rumu dám si,

Svět jen hned jinačí, jiné barvy má, houpe se a divokostí se točí,

paměť se ztrácí, proč v krvi ležíš přede mnou, máš zhasnuté oči?

A co ten krvavý kámen v mé dlani?

11.10.2015